Ústecký sbor nářků - fotky z natáčení

Brouzdám svými oblíbenými stránkami a hle, na GEFu jsou nové fotky z natáčení klipu!

Jsou pěkný, kluci jsou fakt profíci. ;)

http://www.gef.cz/vystavy/let_us_program_04/album/sv.html

2. dovolená na Lipně, r. 2009

Před jedněmi horami, za několika řekami, mnoho loukami, za Prahou, na konci Čech, u pramene Vltavy a na břehu Lipna se nachází krásné městečko se jménem Frymburk.

V tomto baráčku jsme byli ubytováni. Bylo nás kolem 20 lidí, nikdo cizí, jen pár nováčků a zbytek "zimní klasika"... Zahrada od domku končila Lipnem, takže jsme se měli kde koupat a já co fotit (samé kýče no...)... :)

Ve středu naše výprava velrybářská - v čele s Hanzem vyplula na Vltavu. Byla jsem podruhé ve svém životě na vodě.. a co vám budu povídat, BYLO VESELO!!!:o)

Takhle to vypadlao, když nás - devatenáct soulo..dilo...;-)

S vypětím všech sil, překonání vlivu alkoholických nápojů a pomoci dobrých moravských vodáků jsme dopluli až do cíle k Fíkovi!

Tomuhle se nedalo odolat, bylo tam tak krásně... Jako z Austrálie co? Jo, a tahle fotka není vůbec upravená, ostatní jen trošku (kontrast).

Na žádné letní dovče s Venoušem nesmí chybět KACHNY...:)

...chjo...Že by romantika? Pózovali pro foto... díky můj skoro spolubydlící - ležící na chodbě;) a můj nejoblíbenější chameleone z ohrádky.;)

ZLATÉ LIPNO, KRÁSNÁ DOVOLENÁ, PŘÁTELÉ K NEZAPLACENÍ... tak zase za rok, tedy za půl, v zimě...

Harry Potter a Princ dvojí krve

Tohle byla krásná scéna... úplně ta atmosféra radosti...jeee...=)

Hrozně jsem se těšila, až to bude v kinech... a byla to paráda!!! Tenhle díl se jim povedl, vážně to bylo moc pěkný, samozřejmě, že se to nedá srovnávat s knížkou, to vůbec, ale z těch předchozích 5ti dílů, je asi hnedka po prvním.;) nebylo to tak strašně deprimující a smutný jako když jsem to četla, ale bála jsem se taky.

Měli jsme to jako takový potáborový srazíček s mou rodinkou, a vzdálenější rodinou... plánujeme tábor u nich v lesích, nějaký mini v srpnu, téma táborovky prý bude Hippies - tak jsme to vzali jako trénink.:) (Ikdyž, já takhle oblečená chodím skoro i normálně...)

My: duo By - BY :o)

Tábor - Provincie Červeného draka 2009

Rok čekání, bylo to tu, a už zase jen čekat... tábor byl naprosto úžasný, moc se mi líbil, myslím, že to byl jeden z mých nejlepších táborů. Děti byly hodný, nedošlo k žádné hádce a vše se odehrávalo naprosto v poklidu a pohodě - jen počásí nás trošku víc zlobilo (kvůli menší povodni jsme museli tábor a pár dní šoupnout, tábor poté proběhl za pěkného počasí - ani vedra, žádné zimy, deště - a nakonec nám vše zmoklo takže sušíme tábor kde jen můžem). Ale co, tábor jsem si užila, moc!!! Díky všem=)

Příběh
Provincie Červeného Draka leží až v Číně v daleké Asii. V zemi plné samurajů, stínových bojovníků a půvabných gejš, v zemi obrovské moudrosti a rozmanité kultury.
V této provincii existuje nejlepší škola široko daleko, škola zasvěcená červenému draku. Tato škola vyučuje základním dovednostem nejnadanějším z mladé generace.
Nad touto školou a zároveň celou provincií drží svou ochrannou ruku samotný červený drak, jenž zde zanechal své vejce, které je ukryto a pečlivě střeženo v dračím chrámu. Všichni lidé v provincii ho mají v posvátné úctě.
Avšak ještě před ukončením studia nejmladší generace dochází k situaci, kterou ani nejstarší svitky nepamatují. Dračí vejce se ztratilo, bylo ukradeno a nikdo nedokáže říci, co to bude mít za následky. Zda-li se nestane vůbec nic, nebo zda li přijde nějaká ohromná pohroma, jak už to v podobných situacích, kdy se ztratí podobná serepetička většinou bývá.
Proto, pro zachování jistoty se každý kdo má volné ruce a nohy pokouší nalézt ztracené vejce. Největší ruku k dílu mohou přiložit zatím sice nedostudovaní, avšak již velice schopní studenti dračí školy.
Po dlouhém pátrání a útrapách zjistí, že dračí vejce ukradl Černý Drak, kterého je potřeba vypátrat, v lítém boji porazit a vejce přinést zpět domů.
Po porážce Černého Draka budou přeživší studenti odměněni a stanou se z nich absolventi nejprestižnější školy v celé Asii.

...takhle krásně tam je v 5:30hod...

...oslava Honzíkových narozenin - jako každý rok již tradičně. Ale vloudila se chybička - chybí nám tu oslavenec=/...

Úvod do táborové hry proběhl formou stínového divadla (1. scéna).

Dívky se učily jako maiko na geishy a chlapci na samuraje...

...jedna z našich nejkrásnějších geish Go-Zukizuki a "Syn bratrance manžela mé mamky sestřenice", neboli Sýbr, neboli táborový idol, nebo snad nový víkendový člen našeho oddílu?, či můj nově objevený vzdálený příbuzný přes mnoho kolen? - jedno je jisté, určitě je mi vděčný za tak krásnou přezdívku...:-D

..."obézní překvápko" aneb proslulý válečník SUMO a jeho výuková hodina...:)

...jelikož se nad naší provincií vznášel blahobyt, byl k vidění a zažití i tradiční čajový obřad pod Mr. Teaman Suk - alias Pej Tou... zde jsem k vidění já - kdyby mě snad někdo nepoznal.;o)

Geishy se svými maiko předvedly tanec s vějíři.
... čajový obřad také navštívil "Praotec všech huličů", který nám tvrdil, že u nich mají jen "black geisha"... oooo... jaké to pohoršení mezi našima...

...kuchtili jsme SUŠI, ochutnávali jsme SUŠI, a já skoro i zvracela SUŠI... fakt je to hnusný, blééé... ale některým to chutnalo - viď taťko?;)

...jednoho dne zaútočil černý drak a ukradl námi uctívané vejce červeného draka... ach, jaký to hysterický záchvat jsem měla... (prý skoro na nominaci na Oskara:-D )

...při hledání vejce jsme museli překonat všelijaké překážky, urazit dááálekou cestu - ale hlavně, najít Qilina!

...abychom ho našli, museli jsme získat povolení pro přechod přes provincii císaře Či Pš Ouka(Myškin). Zde je rodinná fotografie - všimněte si vlkodlaka Máši(rodinný mazlíček)...

...císař děti otrávil, a tak strávily den v pekle(bez dospělých) - sami si vařily, praly, uklízely, žehlily, a organizovaly celý běh tábora(1 den). Pak jsme měli Vánoce - na oslavu, že vstaly z mrtvých(reinkarnací). Ježíšek se nedostavil, ale Qilin, Praotec... a Máša to zvládli za něj.

...následoval lampionový průvod...

...chrám všch chrámů - táborová kuchyně s jídelnou...

...balím, balíš, balíme... no děs, bylo to náročný, obvzláště po náročné noci...;o)

...tak zase za rok, bohužel ne už v Hradišti u Vlašimi, ale někde jinde... ale na tom nesejde, když zůstaneme my, můžeme jet kamokoliv...

MÁM VÁS RÁDA LIDI!!!

VOLBY do parlementu 2009

MÉ PRVNÍ VOLBY

Minulý rok mi asi jen o týden utekly, a mohla jsem volit letos už podruhé... ale štěstěna mi nepřála a neměla jsme tu drahocenou možnost.

Tak jak to probíhalo:

1.) Když přišly obálky s volebními lístky do schránky a mamka je vybrala, rozčilovala se, čí volební lístky jí zas pošťačka hodila omylem do schránky... po chvilce jí došlo, že ta třetí obálka je pro její milovanou - už dospělou dcerušku - tudíž mě. Takže jsme o svou modrou obálčičku přišla málem už v zárodku!:)

2.) Nestihla jsem programy politických stran v TV, ale o nic jsem nepřišla - zahlédla jsme pouze nějakého divného dědu na splavu, pár týpků v hospodě a ujetýho kreslenýho Moraváka... no výběr, co?;)

3.) Když jsem otevřela svou obálčičku a vyhrnula se na mě hromádka papírů, trošku jsme se zděsila. Snažila jsme se prolouskat prvním papírem - a pochopit, jak mám správně volit, ale pro každého normálního občana je to popsáno naprosto nenormálně, a tak mi to musela vysvětlit normálně moje normální maminka. Dík.

4.) Dnes jsme si v obýváku vzali každý obálku, vybrali jeden cár papíru a zbytek roztrhali. Následovalo mé zděšení! Mamka si omylem vzala mou obálku místo své - a roztrhala MÉ, HISTORICKY PRVNÍ VOLEBNÍ LÍSTKY! Jako útěchu mi dala k roztrhání naoplátku své, ale neměla jsme z toho takovou potěchu.=/

5.) Jdeme volit, v pátek odpoledne... rodiče se mi smějí, že s pavíma pérama na uších vypadám jak indián a že apačskou stranu volit nelze. Možná jen stranu dobrovolných hasičů - jak říká náš pan dějepisář.

6.) Táta před budovou vyhrožoval, že mě vyfotí... hádala jsme se, ale dělali jsme si z toho jen srandu, až do volební místnosti...

7.) Ve volební místnosti jsem prokázala svou totožnost občanským průkazem, a příslušná paní si mě zakroužkovala v seznamu naší ulice (na seznamu jsem byla jako první, jen nevím proč?!) a dostala jsem novou - béžovou obálku - dle vzhledu soudím původem recyklovaného papíru.

8.) Vyndali jsme si připravené volební strany, rodiče je dali do nově získaných béžových obálek a hodili do urny. Donutili mě udělat to samé, ale jak jsem byla nervózní, zalepila jsem modrou - špatnou obálku, následně na pokyn mých pobavených rodičů ji rozlepila, olízla recyklovanou obálku a zalepila. Ani mě nevzali za plentu.. PFFfff.....!

9.) Táta si srandu nedělal a opravdu mě začal při házení lístku do urny fotit, před celou volební komisí, no ostuda, boožžeee...

10.) Lepidlo na jazyku z oné béžové obálky jsem cítila ještě půl hodiny poté.

Toť mé první volby v 10ti bodech... a pak se divme, že národ k těm volbám nerad chodí, či nechodí raději vůbec...:o)

Wintontrain - téma: DOBRO

Kategorie: Výtvarná soutěž
Dílo:
Název: ,,Kdy přiletí ke mě?"
Rozměry: 83x58 cm
Technika: špachtle, tempera, materiál: barevné odřezky z pastelek
Popis:
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak znázornit ,,DOBRO či Posla dobra". Představuji si ho jako něco neviditelného, přesto konajícího vyditelné úsměvy na tvářích lidí, jako něco barevného, optimistického a tvarově neidentifikovatelného. Pohyblivého, pružného a zvědavého... velkého, ale stydlivého prosadit se v současné době na tomto světě...
Při průletu Posla dobra svou nekonečnou poutí z něj upadávají, odlétají, postupně se uvolňují nenápadné či větší dobré skutky. Ty jsou na obraze vyzobrazeny pomocí malých, barevných úlomků z velké komety. Ale letí si dobré skutky tím správných směrem? Nezabloudí k někomu, kdo si je nezaslouží? Přemýšlí nad tím vším? Mohou ovlivnit svůj osud? Rozdělí se dobré skutky mezi všechny, kteří si je zaslouží... nebo zkrátka někomu přeje štěstěna více?
Dobré skutky jsou plastické - to proto, že se na ně lze koukat z více úhlů. Konkrétně jsem je udělala z odřezků od pastelek. Už jako malé děcko mě odpad z ořezaných pastelek přímo fascinoval, je škoda ho házet do koše, jako pohrdovat i nejnenápadnějším úsměvem. Proto jsem použila tento materiál - a tím udělala dobrý skutek naší výtvarce v lidušce - nyní jsou ořezané všechny pastelky.:)
Tzv. ,,díry" v obraze mají představovat světlá místa v našem životě, do kterých zasáhla či zasáhne štěstěna a jsme obecně spokojeni(oranžový otvor - oranžová je obecně barva štěstí, vzbuzuje v člověku dobrou náladu, jako Slunce ho nabíjí energií). Nebo mají naopak upozornit na oblasti života, do kterých naděje, nebo alespoň i nepatrná pomocná ruka stále nepřichází(zelený otvor-říká se, že zelená barva napomáhá trávení, a myslím, že ztrávit tuto pesimistickou myšlenku není nikterak jednoduché). Chtěla jsem také naznačit, že do hloubi ,,děr" nikdy nevidíme. Můžeme sledovat pouze to, co se odehrává na povrchu. Mohou tedy i na první pohled barevné ,,díry" fungovat jako vesmírné červí díry? Chceme někomu pomoci, ale vykonané dobré skutky se ztrácí někde v nedohlednu... a odezva, poděkování... na povrch nevyplouvají, i kdyby třeba chtěli, není cesty zpět.
Myslím si, že přirozený směr pohybu dobra je vždy za zlem. Ikdyž tomu může být i jinak. Můj posel dobra směřuje do pravého horního rohu, kde je okolí mnohem temnější než jinde na obraze. Přesto toto místo není černé, ale pouze v tmavých odstínech duhy. Čím více budou pronikat malinké a později dobrosrdečné skutky dobra do míst jejich potřeby, tím bude svět okolo veselejší. Pohyb je doprovázen barevnou duhovou sprškou kapek nadějí, které po sobě posel zanechává.
Kdyby nebylo na světě zlo, neuvědomovali bychom si ani dobro... a naopak. Tyto protikladné jevy se neodlučitelně doplňují. Pouta zla, které sestupují z pravého horního rohu obrazu do míst, kde už posel zasáhl, na tento neodmyslitelný fakt mají upozornit. Lze je chápat i jako bumerang - přesto, že je teď někde dobro, zlo se tam po určitém čase zase vrátí...Možná se to zdá být příliš sentimentální, ale... asi zkrátka už taková jsem a jiná nebudu...

ODKAZY:
Projekt Wintontrain: http://www.wintontrain.eu
Výsledky výtvarné soutěže a postupující díla - pište názory, jsme zvědavá: http://vysledky.wintontrain.eu/cs/site/vytvarna.php

Čarodějnice 30.-1.5.´09

Kamarád mého kamaráda slavil své narozeniny a tak mě jako kamarádovu kamarádku kamarádsky pozval. Tak jsem to i s jejich společnými kamarádami oslavila, kamarádsky jsme žádnou čarodějnici neupálili ("ani mě kamarádi mi milí")... A protože byli všichni moc kamarádští, bylo to hrozně fajn, a jsme ráda, že jsem se svými novými kamarády, a jedním starým kamarádem (ne starý věkem, ale mírou kamarádskosti;-) ), mohla tento večer strávit. Avšak mám jednu stížnost - na 1. Máje mi žádný kamarád ani nekamarád nedal kamarádského, natož pak nekamarádského hubana a já - kamarádka všech mých kamarádů... uschnu...? =o)

Pěkné foto že? Mě se líbí, moc... Skoro jako bych to nebyla já - nebo byla? nevím - nepamatuji se...:-D Sláva všem fotografům jež zachycují naše vzpomínky, radosti a hezké chvíle!!!