úterý 26. května 2009

Wintontrain - téma: DOBRO

Kategorie: Výtvarná soutěž
Dílo:
Název: ,,Kdy přiletí ke mě?"
Rozměry: 83x58 cm
Technika: špachtle, tempera, materiál: barevné odřezky z pastelek
Popis:
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak znázornit ,,DOBRO či Posla dobra". Představuji si ho jako něco neviditelného, přesto konajícího vyditelné úsměvy na tvářích lidí, jako něco barevného, optimistického a tvarově neidentifikovatelného. Pohyblivého, pružného a zvědavého... velkého, ale stydlivého prosadit se v současné době na tomto světě...
Při průletu Posla dobra svou nekonečnou poutí z něj upadávají, odlétají, postupně se uvolňují nenápadné či větší dobré skutky. Ty jsou na obraze vyzobrazeny pomocí malých, barevných úlomků z velké komety. Ale letí si dobré skutky tím správných směrem? Nezabloudí k někomu, kdo si je nezaslouží? Přemýšlí nad tím vším? Mohou ovlivnit svůj osud? Rozdělí se dobré skutky mezi všechny, kteří si je zaslouží... nebo zkrátka někomu přeje štěstěna více?
Dobré skutky jsou plastické - to proto, že se na ně lze koukat z více úhlů. Konkrétně jsem je udělala z odřezků od pastelek. Už jako malé děcko mě odpad z ořezaných pastelek přímo fascinoval, je škoda ho házet do koše, jako pohrdovat i nejnenápadnějším úsměvem. Proto jsem použila tento materiál - a tím udělala dobrý skutek naší výtvarce v lidušce - nyní jsou ořezané všechny pastelky.:)
Tzv. ,,díry" v obraze mají představovat světlá místa v našem životě, do kterých zasáhla či zasáhne štěstěna a jsme obecně spokojeni(oranžový otvor - oranžová je obecně barva štěstí, vzbuzuje v člověku dobrou náladu, jako Slunce ho nabíjí energií). Nebo mají naopak upozornit na oblasti života, do kterých naděje, nebo alespoň i nepatrná pomocná ruka stále nepřichází(zelený otvor-říká se, že zelená barva napomáhá trávení, a myslím, že ztrávit tuto pesimistickou myšlenku není nikterak jednoduché). Chtěla jsem také naznačit, že do hloubi ,,děr" nikdy nevidíme. Můžeme sledovat pouze to, co se odehrává na povrchu. Mohou tedy i na první pohled barevné ,,díry" fungovat jako vesmírné červí díry? Chceme někomu pomoci, ale vykonané dobré skutky se ztrácí někde v nedohlednu... a odezva, poděkování... na povrch nevyplouvají, i kdyby třeba chtěli, není cesty zpět.
Myslím si, že přirozený směr pohybu dobra je vždy za zlem. Ikdyž tomu může být i jinak. Můj posel dobra směřuje do pravého horního rohu, kde je okolí mnohem temnější než jinde na obraze. Přesto toto místo není černé, ale pouze v tmavých odstínech duhy. Čím více budou pronikat malinké a později dobrosrdečné skutky dobra do míst jejich potřeby, tím bude svět okolo veselejší. Pohyb je doprovázen barevnou duhovou sprškou kapek nadějí, které po sobě posel zanechává.
Kdyby nebylo na světě zlo, neuvědomovali bychom si ani dobro... a naopak. Tyto protikladné jevy se neodlučitelně doplňují. Pouta zla, které sestupují z pravého horního rohu obrazu do míst, kde už posel zasáhl, na tento neodmyslitelný fakt mají upozornit. Lze je chápat i jako bumerang - přesto, že je teď někde dobro, zlo se tam po určitém čase zase vrátí...Možná se to zdá být příliš sentimentální, ale... asi zkrátka už taková jsem a jiná nebudu...

ODKAZY:
Projekt Wintontrain: http://www.wintontrain.eu
Výsledky výtvarné soutěže a postupující díla - pište názory, jsme zvědavá: http://vysledky.wintontrain.eu/cs/site/vytvarna.php

pátek 15. května 2009

Čarodějnice 30.-1.5.´09

Kamarád mého kamaráda slavil své narozeniny a tak mě jako kamarádovu kamarádku kamarádsky pozval. Tak jsem to i s jejich společnými kamarádami oslavila, kamarádsky jsme žádnou čarodějnici neupálili ("ani mě kamarádi mi milí")... A protože byli všichni moc kamarádští, bylo to hrozně fajn, a jsme ráda, že jsem se svými novými kamarády, a jedním starým kamarádem (ne starý věkem, ale mírou kamarádskosti;-) ), mohla tento večer strávit. Avšak mám jednu stížnost - na 1. Máje mi žádný kamarád ani nekamarád nedal kamarádského, natož pak nekamarádského hubana a já - kamarádka všech mých kamarádů... uschnu...? =o)
Pěkné foto že? Mě se líbí, moc... Skoro jako bych to nebyla já - nebo byla? nevím - nepamatuji se...:-D Sláva všem fotografům jež zachycují naše vzpomínky, radosti a hezké chvíle!!!

úterý 5. května 2009

Ústecký sbor nářků 2

Lidé si o nás začínají povídat a i v novinách jsme se už objevili! A doporučuji se mrknout na video! Jo, a díky těm, co se o to nejvíce zasloužili:
Marek Doubrava - náš "velectěný sbormistr" a kytarista, první člověk, který mě donutil (dobrovolně) veřejně zpívat, bývalý člen Tatabojs, nynější člen skupiny Hm... a Doubravánek
Bohdan Bláhovec - v jehož režii byl celý videoklip, složil text píseně ze stížností ústeckých občanů a byl taková naše psychická podpora
Galerie Emila Filly - která celý projet zpunktovala

ODKAZY:
foto z 1. zpívané zkoušky: http://www.gef.cz/vystavy/let_us_program_02/album/sv.html
foto z natáčení klipu - NOVÉ!!!
http://www.gef.cz/vystavy/let_us_program_04/album/sv.html
Ústecký deník, 6.4.2009, autor článku: Miloš Majakovský
http://www.gef.cz/tisk/09_ud_sbor_narku.jpg
Notový záznam písně + text:
http://www.gef.cz/texty/let_us_be_us_sbor_noty.pdf
Klip písně:
http://www.youtube.com/watch?v=JqWdG5VaxQk

neděle 3. května 2009

PROVENCE

Tak náš gympl vyvezli do světa - přímo do Francie! Půlka třeťáků jela na komplexní exkurzi do Paříže a já měla tu čest se podívat do krásné Provence. Ušetřím sebe i vás dlouhému povídaní a jen dávám ukázku našeho 5ti denního programu. Z Ústí jsme vyjeli v neděli odpoledne. Protože jsem se jen pár hodin před odjezedem vrátila z jarní části Netopýra (VLK a ČLK), byla jsem dosti unavená, nevyspalá, atd. Proto mi cesta utekla co by dup - a dub ve Francii, nebo spíše macchie, víno a víno...(nic jiného tam snad ani nerostlo...:-) ). Naše první, hnedka ranní zastávka byla v městě Orange - kde jsme viděli jako správní Češi jen z poza plotu antický amfitheater.
Další zastávka byl akvadukt stavěný fenomenálními antickými staviteli a architekty světoznámý Pont du Garde.
Poslední zastávkou tohoto náročného dne byl Avignon - krásné středověké městečko a papežským palácem. Bylo tam také mnoho krásných stánků a krámečků, ale protože já hlupák šetřila s tím, že přeci nebudu utrácet hnedka první den, skoro nic jsem si ve Francii nekoupila.
Posledním úkolem dnu příjezdu do Provence bylo ubytovaní ve Formuly1 (zní to pěkně, ale zas až tak príma to nebylo...) a procházka do marketu, na které jsme cestou zpět všichni naprosto zmokly. Celý. Ještě že já skautka měla pohory a nepromokavou bundu - nemusela jsem být navlečená do černých odpatkových pytlů a se sáčky na francouzské pečivo obalenými okolo nohou.:-D
21.4. jsme zahájili den výbornou místní snídaní a jeli do Arles (Goghovo města).
Dále jsme navštívili Les Baux-de-Provence - krásné středověké skalní město, kde jsme viděli hořet les a zastavovali místní policii a zachránili tak jistě celou Provence před hrůzostrašným požárem, který by pohltil všechnu levanduli, která bohužel ještě nekvetla.=(Krátký byl také rozchod v Aix en Provence (města malířů a fontán), kde byl rozchod tak krátký, že než jsem se vzpamatovala a něco si koupila, byl zase odjezd. Chjooo...
A opět ubytování v další Formuli - stručně charakterizuji - malé, stísněné, záchody toi toi v baráku, sprchy na podobný způsob, ohavná deka na přikrytí a neptejte se co na prostěradle.:-D Ještě že jsem měla své spací vybavení...
Ve středu jsme měli krátkou prohlídku nijak nezajímavého St. Tropez (ani o četníka jsme nezavadili), také jsme měli shlédnout prohlídku po jedné místní vinici, ale jelikož byla zavřená (čirou náhodou?) tak jsme jen ochutnali o kousek dále místní vína a nakoupili tekuté růžové suvenýrky domů.
Absolvovali jsme rádoby celodenní výlet po Verdonském kaňonu (stylem "Máte 10 min na fotku" - všichni vyskákali z busu, fotili jako splašení, pak jsme zase naskákali do autobusu, a za následujících 15 minut to samé...). Viděli jsme ústí řeky Verdon do jezera Sv. Kříže (také z autobusu, a pak i živě). A úplně nejkrásnějším zážitkem z celé Provence byla kouzelná hrnčířská vesnička Moustiers-St-Marie, kde jsem si koupila pár maličkostí.:) Nad vesničkou jsou dvě skály a mezi nimi je natáhnutý provaz, na kterém je uprostřed zavěšená zlatá hvězda. Prý to tam už před mnoha lety zavěsil jako symbol nějaký statečný šikula. Poslední den ve Francii jsme strávili v Monaku. Moje závěry ve stručnosti:
- je to hooodně velký sídliště
- fascinující, kolik bytů se dá vecpat na tak malou plochu
- domy zde z dálky připomínají pouze krabicové modely architektů
- mají tam krásné moře a hrozné verdo
- všechna zeleň (parky, zahrady,...) jsou na střechách domů, aby náhodou nezabrali nějakou plochu vhodnou i nevhodnou na zastavění
- mají zde v přístavu tolik lodí, že vůbec nechápu, co dělají, když chtějí zrovna všichni jet na výlet
- čím dražší boty tím hnusnější
- Casino Monte Carlo dělá dojem hlavně na fotkách;)
- Kvůli oceánografickému museu jsou na půlce mých fotek z Francie jen samé ryby:) Cesta domů byla podél Azurového pobřeží do Itálie a pak směr UL.Bylo to pěkné, ale jarní část Netopýra a letošní parta může i celé Francii hooodně konkurovat!!! Těším se na léto - křídly vířím, pááá!!!

Mimochodem fotografie jsou mé...;o)