Před chvilkou jsem se vrátila z kina, byla jsem s Jíťou na Normalu. Byl to můj první film, který byl do 18ti let nepřístupný - konečně jsem v občance trošku pocítila svou dospělost.:-D Váhali jsme zda jít sami, ale nakonec nám nic jiného nezbylo. Trošku jsme se toho hrozili, obvzláště když mi Jitka říkala, jak to prý viděla nějaká paní a jak z toho byla celkově špatná. Na to že film Normal měl dnes u nás premiéru, v celém kině bylo asi 15 lidí - asi se všichni také báli. Nakonec to tak hrozné nebylo, ikdyž příjemné také ne. Není to film, na který bych se koukla podruhé, ale každopádně jsem ráda, že jsem ho viděla - byl zvláštní, zajímavý, chce se u toho zapřemýšlet. Sama atmosféra a zpracování filmu je dosti depresevní a ponurá. Příběh pojednává o sériovém vrahovi, který působyl v Čechách, Německu a Polsku ve 30. letech 20. století(vše je dle skutečných událostí). Po zatknutí Petra Kurtnera se jako jeho obhájce přihlásí mladý muž. Postupně proniká do jednotlivých vražd a života samotného vraha. Jeho cílem je dokázat, že Petr není zrůda, ale že je duševně nemocný, a že za své činy nemůže nést vinu(,že by měl být izolovám od společnosti, ale v psychiatrickém ústavu, ne svou smrtí). Bylo fasnicující, jak vrah dokázal i za mřížemi život svého obhájce změnit, převrátit mu jeho hodnoty naruby, vytvořit z něj jiného člověka - dalo by se říci, že kus sebe promítl do něj. P. K. byl odsouzen a popraven.
Jedny z myšlenek filmu: "Ve světě není místo pro nevinnu..."
"Rodí se zrůdy nebo je až společnost vytváří?!"
Obhájce se snažil ukázat, že když P.K. obviní, že byl při všech činech při zdravém rozumu, že je to chyba, protože tomu tak není. A pokud ho obviní, v budoucnosti se na tento chybný rozsudek bude odkazovat a budou moci být i takto stejně obviněni (opravdu) nevinní lidé psychicky narušení.
Při obhajobě bylo ale pouze jen řečeno: "Víme, co tento muž spáchal za činy, a nelze je omlouvat, ale je duševně nemocný... a pokud to porota nevidí... ať Bůh stojí při naší společnosti."
