Páni dělníci

Dodělají to naše město někdy?! Tímhle tempem...

Ústecký sbor nářků

,,Ústeční občané, pošlete své stížnosti...!" ,,Staňte se i vy členem improvizovaného pěveckého sboru! Nezáleží na tom, zda zpíváte dobře, či nikoliv..."

... a tak nás jednou naše paní učitelka na výtvarce přemluvila, ať to jdeme zkusit (mě a mou kamarádku Barču). Opravdu zpívat neumím, od mala jsem byla vychovávána spíše k tvorbě pomocí mých praciček a ne úst a hlasu k tomu - ikdyž ukecaná jsem dost. No, každopádně by mě ani ve snu nenapadlo, že na stará kolena začnu zpívat ve sboru! Každopádně je tomu již tak, bavilo mě to, bylo to supr a je mi líto, že to byl jen krátkodobý projekt.
Po městech jako Birmingham, Budapešť, Helsinki, Chicago nebo Melbourne se i Ústí nad Labem připojilo k uměleckému projektu Complaints Choirs Worldwide! Vše spočívalo v tom, že byly posbírány všelijaké stížnosti ústeckých občanu - vše, co je trápí nebo štve (smrad tukových závodů, slimáci co vám škodí na zahrádce, že muži nejsou dle vých představ, dětí nechtí už chodit na skauta, že vám hodili něco do pití, atd...).
Stížnosti ústečanů se tak staly textovým materiálem písně. Myšlenka je, že se přetaví stížnosti v pozitivní společný zážitek členů sboru. A musím přiznat, že tak dobře naladěná, jak jsem odcházele ze zkoušek sboru jsem už dlouho nebyla - jako by ze mě vše opadlo, měla jsem radost ze života a ze všech maličkostí okolo!

4.4.2008 jsme celý den nahrávali. Ráno v půl desáté nám to na zkoušce sice moc nezpívalo, ale k odpoledni se to krapet zlepšilo a zvukař nás mohl začít nahrávat. Nahrávek máme několik jen "už opravdu poslední" máme 3.:) Tak snad bude z čeho vybírat. Po výborném gulášku od paní Kolečkové přijeli kluci s kamerama a mohli jsme začít natáčet klip. Trošku jsme se ze začátku styděli (zpívali jsme v aule na FUDu, nad železniční tratí s výhledem na ony tukové závody), ale při nenápadné cestě autobusem, kde jsme mimochodem také pěli nás všechna tréma opustila. Zvídavé a nevěřící pohledy lidí v buse nás tak pobavili, že jsme kytaristu a kameramany ukecali a jeli ještě jednou - cestou nám do toho lidé začli tleskat a při vystupování v uličce autobusu i tančili.:-D V městských sadech jsme získali svůj "1. fanclub". Oficiální vystoupení bylo v 17:00 na Lidickém námestí(to aby to pan primátor všechno pěkně slyšel;-) ). Naposled píseň zazněla v hospodě Na Rychtě. A to je konec.

Teda né úplný, premiéra klipu naší písně bude 17.4.2009 v klubu Cirkus v Ústí.
BYLO TO PĚKNÉ, DĚKUJI VŠEM A... NO ZKRÁTKA TO BYLO SUPER!!!

"...znáte tuhle? Jediné co mi teď vadíí...":-D
Bližší informace o projektu na http://www.complaintschoir.org/ nebo www.gef.cz

Čištění pramenů Mandavy

20.3. - 22.-3. jsem byla s naším skautským střediskem na výpravě ve Starých Křečanech. Ačkoliv tam ještě ve čtvrtek panovala ladovská zima, o víkendu jsme měli krásné počasí. Náš sobotní cíl byl jasný: Vyčistit co nejdůkladněji studánku a začátek říčky Mandavy. Uklidili jsme tako okolí a posezení, které tam je. Až jsem se divila, jak byly děcka pracovitý - a v gumových rukavičkách jim to opravdu moc slušelo!:)

Zážitků mám ale z víkendu více - páteční večer byl moc příjemný a hezký(dííky), v sobotu jsem spatřila malého ledního medvídka a Suk mi na mé naléhání stále hrál jednu a tu samou písničku dokola(díky ti). =)

Kurz figurální kresby

Tak tu máme pokračování z 1. semestru a začátku druhého. Pár jich ještě nemám nafocených, tak musím počkat, až zase bude trošku svítit sluníčko. Na to hlavu prosím nekoukejte, je strašná:-D

...něco s tím udělám, časem... portréty mi fakt nejdou...

Docela sranda krestlit svou nohu, jen mi po půl hoďce už začla trošku "mravenčit"

Slovní hříčka pana dějepisáře

Včera jsme se ptali pana profesora na dějepis, zda se budeme koukat na ten film, o kterém říkal, že nám ho pustí. A on že ne, že jsme si měli přijít dřív. Dnes přivezl do třídy televizi... plní očekávání, jsme čekali, až ji spustí. Avšak pan profesor vykládal látku, opřen o stoleček s onou televizí a četl nám velmi záživný průběh Pruskorakouské války. Zazvonilo... pan profesor se usmál a zeptal se, zda jsme spokojeni, že jsme se celou hodinu mohli koukat na televizi...

Jak je důležité míti svého "LELKA"

Každý má svého lelka, ať už si ho chytil, či ne. Na každého někde čeká a doufá, že vám začne chvíle býti dlouhá a zbývá už jen chvíle pouhá, než siho chytíte. Lelci jsou všude kolem nás, ale srdcem slepí lidé je nevidí, jsou pro ně neviditelní. Ani lidé oslepeni slzami ve svých očích je nevidí, jen doufají. Někdy stačí doufat, dlouhé chvíle... a dějí se zázraky.
Lelek je naděje, které přichází, když je nám nejhůře. Z neviditelné bytosti se stává naprosto hmatatelná, ale duší stále svá. Ačkoliv máte blažený pocit, lelka nelze chytit navždy. Musíte ho pustit a při přílišném objímání zjistíte, že už se ani chytit nedá. Sice ho držíte ve své náruči, ale on vás nevnímá. Svým srdcem lelka létá okolo a vypadá to, že teď zase nevidí on nás. Lelka nelze chytit, moc rád létá mezi ostatními lelky a miluje svou svobodu, volnost. Snad jen vyměnit jeho, za svobodu naší. Proplést si životy. Stát se lelkem. Být lelkem pro někoho druhého.
Chtěla bych být nadějí i potěšením pro svého lelka. Nechci, aby se můj první a milovaný lelek lekl, a utekl. Neumím létat, a přes slzy z jeho ztráty bych ho už nezahlédla... Můj lelek-naděje by se rozplynula.
Závěrečnou větu radši vynechám:), kdyby měl někdo-nějaký lelek zájem, můžu mu ji poslat...

Češtinářský význam:

"Chytat lelky..." - nic nedělat, jen tak koukat
Použití, př.: "Bez obav, vůbec ho nebudeš rušit, on stejně jen chytá lelky."
Synonymum: lelkovat

Z etymologického hlediska:
zdroj: www.viabalticainfo.org
Lelek = druh lesního ptactva
Jen velmi málo lidí se může pochlubit, že by lelka někdy vidělo. Jde totiž o druh nepříliš početný, podle posledních odhadů u nás žije nanejvýše 1200 hnízdících párů. Dále je lelek výhradně nočním živočichem, který přes den sedí podélně přitisknut na větvi a díky svému zbarvení podobnému kůře je téměř neviditelný. Na jeho přítomnost často upozorní jen jeho hlas, který může připomínat cvrčení krtonožky.

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

Předminulý týden jsme dostali za úkol na češtinu si tuto knížku do března přečíst. Povinnou četbu v lásce zrovna nemám, proto jsem se rozhodla, že s četbou začnu hned, abych to stihla přelouskat. K mému údivu jsem ji přečetla asi během 2 hodin a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Bylo mi řečeno, že je tako zvláštní, ujetá, a že považovat ji za knížku dětskou je nanejvíš podivné. Byla jsem zvědavá, jaké to bude.

Knížka vypráví o samotném autorovi, který ztroskotal se svým letadlem v poušti a zde se také setkal s podivuhodnou malou bytostí - Malým princem. Princ vypráví svůj příběh o tom, jak cestoval po různých planetkách a poté skončil u nás, na Zemi. Z každé planety vyúsťuje nějaké poučení, lidský hřích nebo spíše špatná vlastnost. Princ si během cestování uvědomuje, co je v životě důležité, kde nálézt pravdu a lásku, jak se vyrovnat s poučením a na konci knížky se vrací zpět na svou planetku či hvězdu, kde je jeho vzácná, milovaná květina.

domov malého prince

Nemyslím si, že je knížka pro děti špatná, spíše si v ní naleznou jinou dějovou linii a poslání, které jim má knížka dát. Při čtení je nutno přemýšlet nad tím, co čtete a co tím chtěl autor vlastně říci. Uvědomíte si spoustu věcí a jste vlastně nadchnuti tím, že má Antoine de Saint-Exupéry naprostou pravdu, ve všem.

Autor trošku přistupuje k dospělým, jako k pokryteckým bytostem, je spíše na staně dětí - jejichnezkaženosti, fantazie a prosté lásky, upřímnosti.

Jedny z hlavních myšlenek, které nás v příběhu provázejí, vyzchází z loučení lišky a malého prince:

„Sbohem“, řekla liška. ,,Tady je to mé tajemství, úplně prostinké:
Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
…
,,A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže
tak důležitá.“
…
,,.Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. ,,Ale ty na ni nesmíš
zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos(kohos) k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“

A malý princ si všechny lišky slova opakoval, aby si je zapamatoval.
Na závěr ukázka jedné kapitoly. Nevím proč, ale tahle mě zaujala, četla jsem jí 3krát...

XXII

,,Dobrý den,“ pozdravil malý princ.
,,Dobrý den,“ řekl výhybkář.
,,Co tu děláš?“ zeptal se malý princ.
,,Třídím cestující po tisícových balících,“ řekl výhybkář.
,,Vypravuji vlaky a ty je odvážejí hned napravo, hned nalevo.“
A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem
výhybkáře.
,,Mají náramně na spěch,“ řekl malý princ. ,,Co hledají?“
,,To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
,,To se už vracejí?“ ptal se malý princ.
,,To nejsou oni,“ řekl výhybkář. ,,To jsou zase jiní.“
,,Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“
,,Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.
A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.
,,To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ.
,,Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. ,,Ve vlaku spí nebo
zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“
,,Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ. „Ztrácejí
čas pro hadrovou panenkou, panenka žačne být pro ně hrozně
důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou...“
,,Mají štěstí,“ řekl výhybkář.

Vzhedek k tomu, že knížka hodně souvisí s obrázky, které v ní najdeme, moc mě potěšilo, že si je autor kreslil sám. Tohle je planeta zamořená baobaby (ohrožení baobaby je na naší Zemi silně opomíjeno) - autor říká, že je to nejpropracovanější obrázek z celé knížky právě pro to, aby bylo nebezpečí co nejvíce zdůrazněno!