PF 2010

Hezké vánoční svátky, ať máte čas na pohádky, ať se na vás štěstí směje, ať vás stále láska hřeje, ať vás úspěch provází i v roce, který přichází.

2Bobule

Tak jsem zase šla jednou po dlouhé době do kina (ne zas tak po dlouhé době...) Ale nebylo to vůbec jednoduché. Při prvním pokusu jsem koupila lístky a jako překvapení je darovala, ovšem onen obdarovaný nemohl jít, a po dlouhém udávání již koupených lístků šla do kina moje babička s dědou.:) Byli nadšeni! Že na to prý také musím jít...

Druhý pokus již byl úspěšnější. Bobule začli po měsíci zase v našem kině dávat, a tak jsme to pěkně naplánovali. Přišli jsme ke kase a říkám: ,,Dobrý den, chtěla bych dva lístky někam dozadu doprostřed prosím." A ta milá slečna se na mě ještě mileji podívala a říká: ,,Ale mi máme takový problém..." Uznávám, že mi bylo ten den divné, jak všechno tak hezky vychází, ale tohle byla podpásovka. ,,Jaký jako máte problém?!" ,,No, víte, on se film někde po cestě zdržel a dorazí až dnes o půlnoci, takže ho budem dávat až od zítra." ,,AHA." Hm, a tak jsme se sebrali a šli, neboď dávali nějaký přiblblá horor a onen obdarovaný trval na Bobulích.:)

Aha, ikdyž to zní asi vtipně, třetí pokus by také. Naštěstí můžu říci, že do třetice všeho dobrého to vyšlo. Film byl vcelku pěkný, na konci vše skončilo dobře, takový trošku americká romantika - na naše české poměry.:) Jen ty anglické titulky, které provázely celý film, si mohli odpustit.:-D

Události za poslední měsíc

Nestíhám...
Nemám čas, nestíhám, Vánoce za dveřmi a všechny dárky nedodělané. Stále jsem čekala, že začnu být výkonější, až mi čas opravdu začne šlapat na paty, ale už mě skoro zašlápl a já stále nic nemám hotové.

Školní výlet do Mostu na Divadelní hru "Sluha dvou pánů"
Byl to už rok co jsem nebyla v žádném divadle či činoheráku... Proto když začli hrát, pomalu ale jistě se mi začly vybavovat jisté vzpomínky. Tamní herci mi začli připomínat jisté jiné herce, divadelní scéna jinou a hlášky či postoje, grimasy herců též je. Bylo to zvláštní, hra se mi moc líbila, ale ta poslední, na které jsem byla, byla asi hezčí, nebo možná jen ty vzpomínky jsou hezčí...

Výběr vysoké školy
Byla jsem na dvou konzultacích - na FUDu u pana Slejšky a na pajďáku u pana Michálka... Nebylo to tak hrozné jako na mé prvné konzultaci, ba naopak, byli moc milí.

Ale stejně, nevím kam mám jít na školu. Pajďák, FUD, něco humanitního... nejspíše půjdu na Životní prostředí... No NEVÍM.=/

Střediskové Vánoce v Krásné Lípě
Proběhly jako každý rok... Ovšem můj poznatek je čím dál více zřetelný! Jsem stará. Má odrostlá světluška se chystá příští rok na Netopýra. Naše nové světlušky a vlčata mi typují 25 let (minimálně, prý), na výpravách už nějaký ten čas nemám koho balit a oblbovat, protože jsou všichni mladší než já (a od té doby co je mi 18 si už vážně připadám blbě), spím na postely s kamarády (chlapci - to jsem také nikdy nesměla), kteří jen usnou, spí, či pochrupují (to se mi také nestávalo)... a to nejhorší, mám kalhoty jak Důče s Kamzíkem a spím na pokoji s vlastním otcem!!!

Ale jinak to bylo pěkné!

FAKT=)
A díky za dárečky...

Ústecký sbor nářků opět na scéně!!!
Dnes jsem byla srdečně pozvána do Galerie Emila Filly na slavnostní předávání DVD našeho
Ústeckého sboru nářků. Bylo příjemné je zase všechny vidět, poslechnout si a po dlouhé době shlédnout celý klip.
Na YouTube máme už 11 341 zhlédnutí.
V Číně byl náž klip objeven a tak je zaujal, že ho přeložili do svého jazyka - tudíž nyní máme titulky a v kantonštině.:-D
Jo, a Kubo, nevím jak jsi se už stihl hodně prosadit se svým talentem v Americe - ale mě bude někdy na jaře vycházet CD v Kalifornii!!!:oD Tedy ne mě, ale nějakého chlapíka náš sbor tak zaujal, že nás zařadil do dvojcédé Complaints Choir, takže to prý byly půlroční dohady, podepisování smluv, ale budem to tam mít! Supr ne?;) Měli jsme radost.
Jo, a Pražáci se chtějí opičit a také založit sbor, nějaký, pražský, v České Republice až jako DRUHÝ! Cháááá:-D

Nobel Peace Prize for Nicolas Winton!!!

Zde je přivítání Nikolase Wintona v ČR:

http://www.wintonfilm.com/cs/nova_strana.php Přesto, že se všichni bojí emidemie prasečí chřipky, vzali nás, jako celou školu, do kina. Film s názvem "Síla lidskosti" v hlavní roli s Nicolasem Wintonem byl opravdu nezapomenutelný, dojemný, co se faktů týče otřesný, no... zkrátka to hnulo mým svědomím kvůli tomu, že konám málo dobra a všichni jsme si poplakaly.:)

Příběh je o anglickém chlapíkovi, který před 2.sv.v. v tušení, že přijde něco zlého, zorganizoval emigraci 669 židovských dětí z Čech a Slovenska do Anglie, kde pro ně našel pěstounské rodiny. To vše na vlastní triko, pod záštitou nikoho. Poslední vlak s nějvětším počtem dětí (cca 250), kterým měl odjíždět z Prahy 31.srpna 1939, však do Anglie nedorazil, protože Němci odjezd vlaku zpozdili. 1.9.1939, po vyhlášení války, odvezli Němci celý transport židovských dětí včetně rodin, které se s dětmi na nádraží přišli rozloučit, do koncentračních táborů.
Sir Nikolas Winton to vzal za svou prohru a o svém skutku mlčel. Celých 50 let. Když jeho manželka našla všechny dokumenty týkající se záchrany 669 židovských dětí ve starém kufru na půdě, dala vše do televize. Sir Winton se v televizní show poprvé po 50ti letech setkal s některými z tzv. Wintnových dětí, kterým kdysi zachránil život.
A vše se to rozjelo, film Síla lidskosti získal mnohá ocenění, Nikolas Winton získal anglický šlechtický titul, od tehdejšího p. prez. Havla řád T.G. Masaryka, a spoustu dalších...
Avšak Nobelovu cenu nikdy nezískal, ani nebyl nominován!
Proto se rozjela veliká akce petic, podpisů, dopisů. Cílem je, aby NC získal při nejbližší příležitosti, jako dar k jeho již oslaveným 100. narozeninám!

Největší Wintonovo problém nyní je, zda udělá testy na řidičák, neboď mu ho minulý měsíc sebrali za překročení povolené rychlosti. Jeho slova zněla: "Co já budu dělat těch pět let, když nenapíšu ty testy?!"
V Anglii je vrchním ředitelem organizace pro seniory nebo jak je správný název. Nechal vybudovat mnoho domovů důchodců, a když se ho jeden z novinářů optal, zda už nechce začít využívat svých zařízení a služeb, odvětil: "Jako já? Ve svém věku?!"
Jeho životním krédem je: "Každých 20 minut se alespoň jedenkrát zasmát."
Tak smích asi opravdu prodlužuje život.

Prasečí chřipka aneb "Pfuj, Prasátko!"

Ačkoliv mám Medvídka Pú opravdu moc ráda, tohle mě hrozně pobavilo.
Prasečí chřipka vládne hold už i světu pohádek.
Ve škole už máme 2 nakažené. Od pondělí nás začínají počítat, tak z toho možná budou alespoň nějaké prázdniny. Jo, a očkování PRÝ způsobuje impotenci.
Tak hodně zdraví všem a všude!

Krize středního věku:o)

Tak už je to měsíc a dva dny, co mi táhne na dvacet... Leze už na mě sentimentalita, tak zavzpomínáme, jaké vlastně moje narozeniny byly. Výborný dort opět upekla babička.Kamarádi se ptali mémamky, co mi mají koupit, co bych si jako přála... A ona jim řekla, ať mi seženou chlapa. Tak jsem dostala Hanze s mašlí (dokonce jsme u něj i poprvé zahlédla... ostych, jak se zdráhal:-D ).
No, a pak si zase odjel domů. O druhý pokus, jak mi někoho sehnat se pokusili mí bratři - koupili mi žábu (tedy žabáka, z Krtečka, plyšového), ať mu dám pusu. Třeba se prý z něj vyklube princ. "A prdlajs!" Potom mi dali tohle:

... tak uvidíme ...

"Čím víc lásky rozdáš, tím více ti zůstane..."

...Stojí to za zamyšlení...

...diskutabilní otázka, myslím si...

...ale... Kéž by to tak bylo..!

...čeká, také si počkám...:)

...moje prvotina... ..........................................tak snad přinesou štěstí..?

O kom Ústečané neví?

Týden pro duševní zdraví: V těch to dnech probíhá výstava ART BRUT v kostele sv. Vojtěcha. Dnes jsme tam byli se třídou na komentované prohlídce. Kromě paní Mašínové(která to má pod palcem) byli přítomni i dva ústečtí umělci, kteří zde mají vystavena také svá díla.
Prvním byl Jiří Štěpánek, jehož dva obrazy zaujaly většinu návštěvníků z našich řad, a druhý celosvětově uznávaný umělec atr brutu pan Zdeněk Koška(Košek).
Takový sympatický postarší pán, na ulici by vás určitě nijak nezaujal a určitě byste si neřekli, že tento člověk vystavuje a vystavoval svá díla v New Yorku, Talinu, Athénách, Paříži, Tokiu...
Pan Koška už od dětství trpěl schizofrenií, a tyto jeho díla vznika, když byla jeho nemoc v nejhorším stádiu... popisoval jeho průběh a sám ho dnes vystihl větou: "Buď skočím z okna nebo namaluju obraz" - tak maloval. Obrazy z této doby jsou spojené s astronomií a předpovědí počasí na konkrétní dny (jsou to vlastně jeho poznámky a výpočty) - musím říci, že se zdají opravdu až šílené.:) Jeho tvorba nezahrnuje ovšem jen tento typ maleb a kreseb.

NEREZ, NEŘEŽ, neřeš - neřest!;o)

Zprava: Zdeněk Vřešťál, Polívka, Čoky, Vít Sázavský, Filip Benešovský, Suk a já

www.nerez.sk

Bylo to naprosto fenomenální!!! Opravdu zážitek, obvzláště když jste tam se dvěma kytaristy, kteří jsou nadšenější ještě asi 3x tolik!:-D Od jednoho milého chlapce jsem vyžebrala 2 plakáty - poté s podpisy - takže se má i Suk na koleji ke komu modlit. Za minulý týden jsem získala 3 CD a 1 DVD Nerez, což myslím mluví za vše.

Jo, co se týče tamnější atmosféry, lidí přišlo pramálo, něco přes dvacet... ale to nemění nic na tom, že to byla krása. Dokonce se nachvilku prý projevil v sále duch samotné Zuzky Navarové - nějaká dáma z hlediště začla potichu zpívat a Vřešťál byl z toho tak udiven, že začal zpívat potišeji aby to bylo slyšet - a poté děkoval...:)

P.S.: Suku, nemáme těch společných fotek vážně už nějak moc?:))

Přichází pan Podzim...

Podzim je tu... s ním příležitost pro romantické procházky, chmurná nálada a pomalu i čas předvánoční...:)

VLK a ČLK Netopýr 2009

Měla jsem takové malé výročí - 5. rok na Netopýru. Musím říci, že se tento rok sešla skvělá parta (Ústí, Lovosice, Plzeň, Praha a dokonce Kroměříž - "tož děcka pozorte":o) ), a že si týden na Kryštofkách opravdu užili (i přes to málo osobního volna, které neměli;) ). Já jsem si to také užila, ale ne tak jako jsem, nebo bych mohla. Ale jako každý rok, utkvělo mi v paměti několik hezkých okamžiků a chvil, na které jen tak nezapomenu... děkuju*frekventanti i instruktoři pospolu

slavnostní zahajovací oheň... CESTA... do velkoměsta...?

Miletín ORSOS

Co více si může mladá 18ti letá skautka přáti, nežli býti OLDskautem..? Chtě nechtě, nakonec jsem absolvovala Oldskautskou lesní školu (jarní a letní část) a jsem moc ráda. Ačkoliv jsme měli spoustu řečí, proč to tam bylo špatné (pozn.: jídlo bylo opravdu ......:o/ ), mám pocit, že to bylo vlastně moc prima. Každý den na koupališti s lidmi, které mám více než ráda, o srandu a zábavu nebyla nouze, večery plné... sladkých nápojů;o), vlastně to byla supr dovča, až na těch pár přednášek....ohniště, místo klidu a prostor na venčení...:)...ubytování také vlastně bylo supr, sucho, teplo, žádný škvor... k dispozici postel, skříň - co víc bychom si mohli přát....náš první letní zápis to kroniky. "Už jsi asi poslední, kdo neví ten fakt, symbol síly odvahy, to je modrý drak!" - náš pokřik:)...o práci jsme se mohli přetrhnout... "Kdo neškrábe s námi, škrábe si hlavu na přednášce o právu"....tohle byla jedna ze zajímavých přednášek - zdravověda. A s panem záchranářem byla sranda, ukazoval mi různé tajnosti za ušima.. a tááák...:-D

...slibový oheň a kruh přátelství...

...byli jsme bystří posluchači na přednáškách...
...ehm, bratře geronte? (Nemáme těch fotek do rodinného alba nějak moc?;-D )

Ústecký sbor nářků - fotky z natáčení

Brouzdám svými oblíbenými stránkami a hle, na GEFu jsou nové fotky z natáčení klipu!

Jsou pěkný, kluci jsou fakt profíci. ;)

http://www.gef.cz/vystavy/let_us_program_04/album/sv.html

2. dovolená na Lipně, r. 2009

Před jedněmi horami, za několika řekami, mnoho loukami, za Prahou, na konci Čech, u pramene Vltavy a na břehu Lipna se nachází krásné městečko se jménem Frymburk.

V tomto baráčku jsme byli ubytováni. Bylo nás kolem 20 lidí, nikdo cizí, jen pár nováčků a zbytek "zimní klasika"... Zahrada od domku končila Lipnem, takže jsme se měli kde koupat a já co fotit (samé kýče no...)... :)

Ve středu naše výprava velrybářská - v čele s Hanzem vyplula na Vltavu. Byla jsem podruhé ve svém životě na vodě.. a co vám budu povídat, BYLO VESELO!!!:o)

Takhle to vypadlao, když nás - devatenáct soulo..dilo...;-)

S vypětím všech sil, překonání vlivu alkoholických nápojů a pomoci dobrých moravských vodáků jsme dopluli až do cíle k Fíkovi!

Tomuhle se nedalo odolat, bylo tam tak krásně... Jako z Austrálie co? Jo, a tahle fotka není vůbec upravená, ostatní jen trošku (kontrast).

Na žádné letní dovče s Venoušem nesmí chybět KACHNY...:)

...chjo...Že by romantika? Pózovali pro foto... díky můj skoro spolubydlící - ležící na chodbě;) a můj nejoblíbenější chameleone z ohrádky.;)

ZLATÉ LIPNO, KRÁSNÁ DOVOLENÁ, PŘÁTELÉ K NEZAPLACENÍ... tak zase za rok, tedy za půl, v zimě...

Harry Potter a Princ dvojí krve

Tohle byla krásná scéna... úplně ta atmosféra radosti...jeee...=)

Hrozně jsem se těšila, až to bude v kinech... a byla to paráda!!! Tenhle díl se jim povedl, vážně to bylo moc pěkný, samozřejmě, že se to nedá srovnávat s knížkou, to vůbec, ale z těch předchozích 5ti dílů, je asi hnedka po prvním.;) nebylo to tak strašně deprimující a smutný jako když jsem to četla, ale bála jsem se taky.

Měli jsme to jako takový potáborový srazíček s mou rodinkou, a vzdálenější rodinou... plánujeme tábor u nich v lesích, nějaký mini v srpnu, téma táborovky prý bude Hippies - tak jsme to vzali jako trénink.:) (Ikdyž, já takhle oblečená chodím skoro i normálně...)

My: duo By - BY :o)

Tábor - Provincie Červeného draka 2009

Rok čekání, bylo to tu, a už zase jen čekat... tábor byl naprosto úžasný, moc se mi líbil, myslím, že to byl jeden z mých nejlepších táborů. Děti byly hodný, nedošlo k žádné hádce a vše se odehrávalo naprosto v poklidu a pohodě - jen počásí nás trošku víc zlobilo (kvůli menší povodni jsme museli tábor a pár dní šoupnout, tábor poté proběhl za pěkného počasí - ani vedra, žádné zimy, deště - a nakonec nám vše zmoklo takže sušíme tábor kde jen můžem). Ale co, tábor jsem si užila, moc!!! Díky všem=)

Příběh
Provincie Červeného Draka leží až v Číně v daleké Asii. V zemi plné samurajů, stínových bojovníků a půvabných gejš, v zemi obrovské moudrosti a rozmanité kultury.
V této provincii existuje nejlepší škola široko daleko, škola zasvěcená červenému draku. Tato škola vyučuje základním dovednostem nejnadanějším z mladé generace.
Nad touto školou a zároveň celou provincií drží svou ochrannou ruku samotný červený drak, jenž zde zanechal své vejce, které je ukryto a pečlivě střeženo v dračím chrámu. Všichni lidé v provincii ho mají v posvátné úctě.
Avšak ještě před ukončením studia nejmladší generace dochází k situaci, kterou ani nejstarší svitky nepamatují. Dračí vejce se ztratilo, bylo ukradeno a nikdo nedokáže říci, co to bude mít za následky. Zda-li se nestane vůbec nic, nebo zda li přijde nějaká ohromná pohroma, jak už to v podobných situacích, kdy se ztratí podobná serepetička většinou bývá.
Proto, pro zachování jistoty se každý kdo má volné ruce a nohy pokouší nalézt ztracené vejce. Největší ruku k dílu mohou přiložit zatím sice nedostudovaní, avšak již velice schopní studenti dračí školy.
Po dlouhém pátrání a útrapách zjistí, že dračí vejce ukradl Černý Drak, kterého je potřeba vypátrat, v lítém boji porazit a vejce přinést zpět domů.
Po porážce Černého Draka budou přeživší studenti odměněni a stanou se z nich absolventi nejprestižnější školy v celé Asii.

...takhle krásně tam je v 5:30hod...

...oslava Honzíkových narozenin - jako každý rok již tradičně. Ale vloudila se chybička - chybí nám tu oslavenec=/...

Úvod do táborové hry proběhl formou stínového divadla (1. scéna).

Dívky se učily jako maiko na geishy a chlapci na samuraje...

...jedna z našich nejkrásnějších geish Go-Zukizuki a "Syn bratrance manžela mé mamky sestřenice", neboli Sýbr, neboli táborový idol, nebo snad nový víkendový člen našeho oddílu?, či můj nově objevený vzdálený příbuzný přes mnoho kolen? - jedno je jisté, určitě je mi vděčný za tak krásnou přezdívku...:-D

..."obézní překvápko" aneb proslulý válečník SUMO a jeho výuková hodina...:)

...jelikož se nad naší provincií vznášel blahobyt, byl k vidění a zažití i tradiční čajový obřad pod Mr. Teaman Suk - alias Pej Tou... zde jsem k vidění já - kdyby mě snad někdo nepoznal.;o)

Geishy se svými maiko předvedly tanec s vějíři.
... čajový obřad také navštívil "Praotec všech huličů", který nám tvrdil, že u nich mají jen "black geisha"... oooo... jaké to pohoršení mezi našima...

...kuchtili jsme SUŠI, ochutnávali jsme SUŠI, a já skoro i zvracela SUŠI... fakt je to hnusný, blééé... ale některým to chutnalo - viď taťko?;)

...jednoho dne zaútočil černý drak a ukradl námi uctívané vejce červeného draka... ach, jaký to hysterický záchvat jsem měla... (prý skoro na nominaci na Oskara:-D )

...při hledání vejce jsme museli překonat všelijaké překážky, urazit dááálekou cestu - ale hlavně, najít Qilina!

...abychom ho našli, museli jsme získat povolení pro přechod přes provincii císaře Či Pš Ouka(Myškin). Zde je rodinná fotografie - všimněte si vlkodlaka Máši(rodinný mazlíček)...

...císař děti otrávil, a tak strávily den v pekle(bez dospělých) - sami si vařily, praly, uklízely, žehlily, a organizovaly celý běh tábora(1 den). Pak jsme měli Vánoce - na oslavu, že vstaly z mrtvých(reinkarnací). Ježíšek se nedostavil, ale Qilin, Praotec... a Máša to zvládli za něj.

...následoval lampionový průvod...

...chrám všch chrámů - táborová kuchyně s jídelnou...

...balím, balíš, balíme... no děs, bylo to náročný, obvzláště po náročné noci...;o)

...tak zase za rok, bohužel ne už v Hradišti u Vlašimi, ale někde jinde... ale na tom nesejde, když zůstaneme my, můžeme jet kamokoliv...

MÁM VÁS RÁDA LIDI!!!