Byla jsem se projít

Strom asi trpěl, ale symbolika je to pěkná... Slečna, které patří, by měla mít radost...

... chtěl mi utéct, ale byla jsem rychlejší ...

MÁM RÁDA BARvičky...:O)

Skoro naše psí holky (nečerti se;o) )

Hlídali jsme pejsky. Dva. Píďu a Keny. Všichni si mysleli, že si je mamka pořídila k hlavě. I pan lékarník. A byla to sranda. Ale to učenííí.... Toť Píďa čerstvě od kadeřnice - a je IT-odborník a má svůj facebook - ,,Bišon Píďa"

To je tuleňomrož...

To je Keninka - připravena k útoku.

To je takový ten plyšák s velkou hlavou a malým tělíčkem jak se teďka vyrábějí.:o)

A při hlazení a ňuchňání a drbání, aportování, venčení a sbírání hov... jsem se učila.

Talentovky na PF UJEP - obor výtvarná výchova

Takhle hezky se začínala probouzet příroda, když já - velká umělkyně:-D šla tedy na ty přijímačky na výtvarku... Původně se mi tam vůbec nechtělo, ale ,,za zkoušku nic nedám". Tak jsem šla. Když mě táta ráno hodil autem na místo - já oběšená OBROVSKOU TAŠKOU s různými druhy plastů, VELKÝMA deskama s pracema a DLOUHOU rolí a kresbama - všimla jsem si, že je asi někde KRAPÁTKO chybička... Další uchazeči o studium, jež zavítali na přijímacáí zkjoušky toho tolik neměli, zdaleka ne TOLIK.

Pak jsme čekali, odevzdali práce (jen část, zbytek těch krámů jsem neustále vláčela s sebou a záviděla ostatním že mají volné ruce)... a pak znovu čekali... prý to takhle na výškách chodí...

Pak nám pan Mrázik řekl kde se stala chybička. na studijním oddělení poslali špatný dopis a půlka lidí bůbec neměla všechen materiál, co mít měla. Já měla vše (asi by to vystačilo i pro všechny ostatní:-D), protože jsem pilná studentka a vše jsem si dohledala na internetu. Ale takových nád nebylo mnoho.

1. byla malba - na A3 (takový formát po kurzech na FUDu už ani neznám a chvilku mi trvalo, jak hodně malé to vlastně má být) -téma: Náš občanský průkaz - a malujte si čím chcete...

2. kresba - dělali jsme si srandu co to bude za formát tentokrát (měla jsem s sebou připravené A1 formáty). Ale protože jsme to měli jen dvě, dostali jsme všichni stejné A4 papíry, z druhé strany potištěné z tiskárny, aby to bylo fér. Odjakživa preferuji malé věci, takže jsem byla ráda. /kolem bylo pokreslit 3 papíry a ztvárnit 3 zážitky z uplynulého týdne - Inspiroval mě Cecil z Netopýra, který mě bacil.:)

3. S ironickou myšlenkou že protorová tvorba bude miniaturní práce jsme se vrhli do 3. - poslední části talentových zkoušek. Miniatura to nebyla, ale velikost dlaně také není zrovna něco megalomanského. Kór když máte jako materiál 18 PETlahví.:-D Téma: mropel a pružnost, tudíž dvě práce. Propel bylo slovo, které ráno řekl profesorův syn. V mém podaní to ale byl ,,MROuskající se Pes EL".

No, a pak nám řekli, že jsme první část přijímací zkoušky úspěšně složili - takže už jen ústní pohovor na konci června, tak jsme zvědavá.

!!!A taky maturita!!!

VLK a ČLK Netopýr 2009

Měla jsem takové malé výročí - 5. rok na Netopýru. Musím říci, že se tento rok sešla skvělá parta (Ústí, Lovosice, Plzeň, Praha a dokonce Kroměříž - "tož děcka pozorte":o) ), a že si týden na Kryštofkách opravdu užili (i přes to málo osobního volna, které neměli;) ). Já jsem si to také užila, ale ne tak jako jsem, nebo bych mohla. Ale jako každý rok, utkvělo mi v paměti několik hezkých okamžiků a chvil, na které jen tak nezapomenu... děkuju*frekventanti i instruktoři pospolu

slavnostní zahajovací oheň... CESTA... do velkoměsta...?

PROVENCE

Tak náš gympl vyvezli do světa - přímo do Francie! Půlka třeťáků jela na komplexní exkurzi do Paříže a já měla tu čest se podívat do krásné Provence. Ušetřím sebe i vás dlouhému povídaní a jen dávám ukázku našeho 5ti denního programu. Z Ústí jsme vyjeli v neděli odpoledne. Protože jsem se jen pár hodin před odjezedem vrátila z jarní části Netopýra (VLK a ČLK), byla jsem dosti unavená, nevyspalá, atd. Proto mi cesta utekla co by dup - a dub ve Francii, nebo spíše macchie, víno a víno...(nic jiného tam snad ani nerostlo...:-) ). Naše první, hnedka ranní zastávka byla v městě Orange - kde jsme viděli jako správní Češi jen z poza plotu antický amfitheater.
Další zastávka byl akvadukt stavěný fenomenálními antickými staviteli a architekty světoznámý Pont du Garde.
Poslední zastávkou tohoto náročného dne byl Avignon - krásné středověké městečko a papežským palácem. Bylo tam také mnoho krásných stánků a krámečků, ale protože já hlupák šetřila s tím, že přeci nebudu utrácet hnedka první den, skoro nic jsem si ve Francii nekoupila.
Posledním úkolem dnu příjezdu do Provence bylo ubytovaní ve Formuly1 (zní to pěkně, ale zas až tak príma to nebylo...) a procházka do marketu, na které jsme cestou zpět všichni naprosto zmokly. Celý. Ještě že já skautka měla pohory a nepromokavou bundu - nemusela jsem být navlečená do černých odpatkových pytlů a se sáčky na francouzské pečivo obalenými okolo nohou.:-D
21.4. jsme zahájili den výbornou místní snídaní a jeli do Arles (Goghovo města).
Dále jsme navštívili Les Baux-de-Provence - krásné středověké skalní město, kde jsme viděli hořet les a zastavovali místní policii a zachránili tak jistě celou Provence před hrůzostrašným požárem, který by pohltil všechnu levanduli, která bohužel ještě nekvetla.=(Krátký byl také rozchod v Aix en Provence (města malířů a fontán), kde byl rozchod tak krátký, že než jsem se vzpamatovala a něco si koupila, byl zase odjezd. Chjooo...
A opět ubytování v další Formuli - stručně charakterizuji - malé, stísněné, záchody toi toi v baráku, sprchy na podobný způsob, ohavná deka na přikrytí a neptejte se co na prostěradle.:-D Ještě že jsem měla své spací vybavení...
Ve středu jsme měli krátkou prohlídku nijak nezajímavého St. Tropez (ani o četníka jsme nezavadili), také jsme měli shlédnout prohlídku po jedné místní vinici, ale jelikož byla zavřená (čirou náhodou?) tak jsme jen ochutnali o kousek dále místní vína a nakoupili tekuté růžové suvenýrky domů.
Absolvovali jsme rádoby celodenní výlet po Verdonském kaňonu (stylem "Máte 10 min na fotku" - všichni vyskákali z busu, fotili jako splašení, pak jsme zase naskákali do autobusu, a za následujících 15 minut to samé...). Viděli jsme ústí řeky Verdon do jezera Sv. Kříže (také z autobusu, a pak i živě). A úplně nejkrásnějším zážitkem z celé Provence byla kouzelná hrnčířská vesnička Moustiers-St-Marie, kde jsem si koupila pár maličkostí.:) Nad vesničkou jsou dvě skály a mezi nimi je natáhnutý provaz, na kterém je uprostřed zavěšená zlatá hvězda. Prý to tam už před mnoha lety zavěsil jako symbol nějaký statečný šikula. Poslední den ve Francii jsme strávili v Monaku. Moje závěry ve stručnosti:
- je to hooodně velký sídliště
- fascinující, kolik bytů se dá vecpat na tak malou plochu

- domy zde z dálky připomínají pouze krabicové modely architektů

- mají tam krásné moře a hrozné verdo

- všechna zeleň (parky, zahrady,...) jsou na střechách domů, aby náhodou nezabrali nějakou plochu vhodnou i nevhodnou na zastavění

- mají zde v přístavu tolik lodí, že vůbec nechápu, co dělají, když chtějí zrovna všichni jet na výlet

- čím dražší boty tím hnusnější

- Casino Monte Carlo dělá dojem hlavně na fotkách;)

- Kvůli oceánografickému museu jsou na půlce mých fotek z Francie jen samé ryby:) Cesta domů byla podél Azurového pobřeží do Itálie a pak směr UL.Bylo to pěkné, ale jarní část Netopýra a letošní parta může i celé Francii hooodně konkurovat!!! Těším se na léto - křídly vířím, pááá!!!

Mimochodem fotografie jsou mé...;o)

Zamilovala jsem se;o)

O Velikonocích mi můj strýček na chatě půjčil svůj makro-objektiv. Nádhera, prostě super, dokonalost, ty barvy, no kýýýýčččč (pan M. by ze mě neměl radost)... chci ho (ten objektiv, ne pana M.)! Ale musím posilovat, hrozně mě z něj bolela ruka... z toho velkého, skvělého, ale těžkého objektivu. :)