Zobrazují se příspěvky se štítkemMalba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMalba. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 24. ledna 2011

Jak mi to jde v nové škole...

Moje nová vysoká škola - Výtvarná výchova (jednooborové) - Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Na rozdíl od názvu školy, zimní semestr tak dlouhý nebyl. Nebo možná byl, ale utekl jako voda. (Za předpokladu, že voda může utíkat...)
Jak proběhlo vítání prváků u nás na katedře. Milé, když vás chtějí vítat. Bylo nám řečeno, že si na tradiční školní slavnost má každý prvák přinést ešus a banán....a alkohol. VZALA JSEM BANÁNY PRO JISTOTU DVA. Po tom, co nás Bróža slavnostně uvítal, nám odpověděl na zvídavou otázku, k čemu že ty banány a ešusy. No, a byly upe na prd. Takže od té doby jsem byla "ta se dvouma banánama"... (důležité je, se dostat do paměti - beru to z té lepší stránky)

Také jsem se na vítání seznámila s Jirkou... a už vím, že to není ten chlapec z Ústeckého sboru nářků, ani že neprodával ve stánku v Zubrnicích...:)

Vše zábavné začalo mým prvním objektem na prostorovou tvorbu začátkem října. Téma: Krajina / materiál: prefabrikát a přírodnina - Sehnat kohoutek, nebyl díky Vlastíkovi zas až takový problém... mrkev s natí se našla po dvoudenním bádání v místním Kauflandu... se slimákem to bylo horší. Zajímavé, když o ně člověk nestojí, jsou všude. Když se mají stát součástí domácího úkolu - zdrhnou... Nicméně po týdením zaúkolování i mé spolužačky, která na slimáky kula pikle na jejich zahradě... se u nich stejně žádný slimák neobjevil. Prý vylézají po ránu, za vlhka. Tak jsem vstávala dříve a chodila na lov do parku - ale marně. Nakonec se jeden, objevil na naší zahrádce za barákem! Takový malý, roztomilý... Schovala jsem ho do plastové krabičky od rajčat, dala mu tam trávu, vlhký kapesník a schovala v záhonku pod listem rostliny, aby mi ho sousedka-zahradnice nevyhodila. To ráno, kdy jsem měla objekt odevzdat, "jdu po opici", "zaspalá do školy" pro onoho ukrytého slimáka... HAJZL UTEKL. Ale našel se jiný... jen ne tak roztomilý.

...Slimák úspěch neměl - prý "moc ukecaný"...
Můj druhý prostorový objekt: "Letecký pohled na pole"

...pole uspělo...
...a buchty uspěly i jako předmět na smyslový přepis, kde představovaly mykózu na nohou... ale to je na dlouhé vysvětlování.:))) Jo, jako doplněk ke kávě chutně posloužily také....Fascinována svrnkacími kuličkami - objekt na prostorovku - prý dobré, ale neví, jak to jako myslím, jestli to beru vážně, nebo si z toho dělám prdel...Za b) je správně. Mimochodem je to alternativní vánoční svícen a Betlémek.=)...STEREOTYP... - tradiční ženské kalhotko-objektové řešení:)
Mé kalhotko-malované řešení předchozí prostorové instalace. A myslím, že nejpovedenější školní malba za ZS:-D
...Má fascinace kuličkami vyústila až do streetartového projektu - "Návrat fenoménu skleněnek na dětská hřiště".
Ale nebojte, úplně jsem se nezbláznila - své kýčovité fotografie fotím stále:) (z drážďanských popelnico-stativů). Jinak mimochodem hrozná ostuda. Dostala jsme se na exkurzi s druhákama do Drážďan, hrozně se ovínila svařákem(výhodné - v jednom stánku ho měli jen za 1 euro!!!) A pak dorazila poslední k odjezdu. Všem se moc omlouvám a červenám se ještě teď!
K závěru a shrnutí jedna silvestrovská. Snad přinese nový rok jen samé pěkné příhody a události...
...Slimák ve sklenici měl na konci semestru přeci jen malinký úspěch - když to viděl prof. na fotografii při zápočtu, řekl, že to taky není úplně špatný...:-D
A úplně špatné není ani to, že mi začalo minulé pondělí zkouškový a tu stejnou středu skončilo=)) Vše na výbornou, jen z postmoderny, kyberkultury, filosofických textů pana Flussera a výtvarného umění mi malinko hrabe!:) Ale baví mě to - kór dnes - dozvěděla jsem se o svém úspěšném posledním zápočtu z malby!
Mám radost, do 14.2. volno a strašnou chuť na palačinky! Mějte se, ještě se ozvu...

úterý 26. května 2009

Wintontrain - téma: DOBRO

Kategorie: Výtvarná soutěž
Dílo:
Název: ,,Kdy přiletí ke mě?"
Rozměry: 83x58 cm
Technika: špachtle, tempera, materiál: barevné odřezky z pastelek
Popis:
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak znázornit ,,DOBRO či Posla dobra". Představuji si ho jako něco neviditelného, přesto konajícího vyditelné úsměvy na tvářích lidí, jako něco barevného, optimistického a tvarově neidentifikovatelného. Pohyblivého, pružného a zvědavého... velkého, ale stydlivého prosadit se v současné době na tomto světě...
Při průletu Posla dobra svou nekonečnou poutí z něj upadávají, odlétají, postupně se uvolňují nenápadné či větší dobré skutky. Ty jsou na obraze vyzobrazeny pomocí malých, barevných úlomků z velké komety. Ale letí si dobré skutky tím správných směrem? Nezabloudí k někomu, kdo si je nezaslouží? Přemýšlí nad tím vším? Mohou ovlivnit svůj osud? Rozdělí se dobré skutky mezi všechny, kteří si je zaslouží... nebo zkrátka někomu přeje štěstěna více?
Dobré skutky jsou plastické - to proto, že se na ně lze koukat z více úhlů. Konkrétně jsem je udělala z odřezků od pastelek. Už jako malé děcko mě odpad z ořezaných pastelek přímo fascinoval, je škoda ho házet do koše, jako pohrdovat i nejnenápadnějším úsměvem. Proto jsem použila tento materiál - a tím udělala dobrý skutek naší výtvarce v lidušce - nyní jsou ořezané všechny pastelky.:)
Tzv. ,,díry" v obraze mají představovat světlá místa v našem životě, do kterých zasáhla či zasáhne štěstěna a jsme obecně spokojeni(oranžový otvor - oranžová je obecně barva štěstí, vzbuzuje v člověku dobrou náladu, jako Slunce ho nabíjí energií). Nebo mají naopak upozornit na oblasti života, do kterých naděje, nebo alespoň i nepatrná pomocná ruka stále nepřichází(zelený otvor-říká se, že zelená barva napomáhá trávení, a myslím, že ztrávit tuto pesimistickou myšlenku není nikterak jednoduché). Chtěla jsem také naznačit, že do hloubi ,,děr" nikdy nevidíme. Můžeme sledovat pouze to, co se odehrává na povrchu. Mohou tedy i na první pohled barevné ,,díry" fungovat jako vesmírné červí díry? Chceme někomu pomoci, ale vykonané dobré skutky se ztrácí někde v nedohlednu... a odezva, poděkování... na povrch nevyplouvají, i kdyby třeba chtěli, není cesty zpět.
Myslím si, že přirozený směr pohybu dobra je vždy za zlem. Ikdyž tomu může být i jinak. Můj posel dobra směřuje do pravého horního rohu, kde je okolí mnohem temnější než jinde na obraze. Přesto toto místo není černé, ale pouze v tmavých odstínech duhy. Čím více budou pronikat malinké a později dobrosrdečné skutky dobra do míst jejich potřeby, tím bude svět okolo veselejší. Pohyb je doprovázen barevnou duhovou sprškou kapek nadějí, které po sobě posel zanechává.
Kdyby nebylo na světě zlo, neuvědomovali bychom si ani dobro... a naopak. Tyto protikladné jevy se neodlučitelně doplňují. Pouta zla, které sestupují z pravého horního rohu obrazu do míst, kde už posel zasáhl, na tento neodmyslitelný fakt mají upozornit. Lze je chápat i jako bumerang - přesto, že je teď někde dobro, zlo se tam po určitém čase zase vrátí...Možná se to zdá být příliš sentimentální, ale... asi zkrátka už taková jsem a jiná nebudu...

ODKAZY:
Projekt Wintontrain: http://www.wintontrain.eu
Výsledky výtvarné soutěže a postupující díla - pište názory, jsme zvědavá: http://vysledky.wintontrain.eu/cs/site/vytvarna.php