Má práce je inspirována fotografem Ulrichem Mertensem, který okolo 90. let minulého století přišel s velmi opomíjeným stanoviskem pohledu zvaného „di inferiores“. Tedy pohledu na věc/skutečnost „ze zdola“.
Různorodé designy kanálových poklic, které mě přivedly k výběru motivu kanálů, jsou pouze povrchovým hlediskem mého tématu. Přestože lze nalézt tyto poklice všude ve městě, jsou kanály i kanalizace lidmi velice opomíjené. O to opomíjenější a skrytější je samotná spletitá podzemní kanalizační síť i s obsahem, jež ukrývá.
Abych se o kanalizacích dozvěděla více, kontaktovala jsem SČVK a začala s jejich zaměstnanci komunikovat. Kromě prohlídky ústeckými kanály, kterou mi zprostředkovali, jsem od nich získala mnoho zajímavých materiálů, především videozáznamy průmyslové kamery.
Ty se staly stěžejní pro výsledek mé práce, který by byl prezentován na již zmiňované výstavě. Jde o mnou sestříhaná videa z jejich kamery, ve kterých se objevují kanalizace v šesti ústeckých ulicích. Těchto šest videí by bylo promítáno na obrazovkách, které by doplňovaly silně redukovanou a stylizovanou mapu městských čtvrtí, kde se tyto ulice nacházejí. Tato mapa by pokryla dvě stěny galerie.
Při úpravě videí jsem se snažila o zvýšení dynamičnosti, kterou umocňuje i mnou dodaný zvukový záznam vody. Přestože jsou videa zkrácená, sestříhaná z více míst a zrychlená – zachovávají si svou autenticitu technického záznamu, jež zobrazuje tísnivé a nekončící, přesto uchvacující interiéry kanalizačního potrubí.
Těchto šest videí je dáno do nepatrného kontrastu s opravdovým nepozměněným záběrem průmyslové kamery, který by byl promítán zvětšený na jednu stěnu galerie. Záleží na návštěvnících, zda jsou schopni rozeznat autentický záběr od upravených záznamů, které se snaží o udržení divákovi pozornosti a ukázání toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího z těchto podzemních prostor – tmu, hluk vody, nekončící trýznivé chodby, ale i různorodou architekturu podzemních prostor a jejich obložení, až matoucí krásné vodopády, nebo zdejší faunu.
Toto infernální hledisko na městskou kanalizaci nezprostředkovává jen ji samotnou, ale nutí návštěvníky přemýšlet o jejich vnímání každodenních a nenápadných věcech/skutečnostech, na které lze hledět z více úhlů pohledů.
...moje kýčovité fotografie z kanalizačního prostředí:)...
Abych se více zorientovala v daném tématu a dozvěděla se něco nového, získala nápady a náměty, obrátila jsem se s dotazem na informační centrum Severočeských vodovodů a kanalizací. Tak začala má komunikace s Ing. Novákovou, díky které se mi podařilo získat kontakty a navázat následující spolupráci se samotnými zaměstnanci SČVK v Ústí nad Labem.Nejprve s panem Tůmou, který mi poskytl některé historické technické výkresy kanalizací v Ústí.
Poté se zdejším mistrem provozu – panem Pokrupou, se mi podařilo domluvit exkurzi přímo v kanálech. Kvůli své pracovní vytíženosti jsem prohlídku kanalizací nemohla absolvovat přímo s ním, ale jeho tři pracovníci byli příjemnou alternativou. Prohlídku vedl pan Hrbek. (více v exkurzi)
Protože byla v podzemních kanálech opravdu tma a má kamera na fotoaparátu by nezvládala tamější osvětlení, pan Pokrupa mi poskytl videozáznamy průmyslových kamer, které využívají při kontrole jednotlivých kanalizačních úseků.
Předem domluvená exkurze s mistrem provozu panem Pokrupou proběhla dne 10. prosince 2010. Po podepsání Zápisu o proškolení jsme dostali nepromokavý ochranný oblek, pracovní rukavice, helmy a půjčené holínky samotného pana Mistra.
Takto vybaveni jsme vyjeli z ústecké budovy SČVK s panem Hrbkem a ještě se dvěma kanalizačními pracovníky. První zastávka a prohlídka byla na Špitálském náměstí. Místa byla vybírána dle snadného přístupu do kanálu bez narušení silničního provozu (museli se otvírat poklopy kanálů a bylo potřeba zatarasit okolní prostor). Důležitou roli také hrály případné nebezpečné látky, materiály a prostupnost kanálů. Další naše zastávka byla do Žukovovy ulice, Opletalovy ulice a na Novosedlické náměstí.
Dáda to schytal a šel se mnou:)) Když mu volala maminka nevěřila, že zrovna vylezl z kanálů.:-D
Jelikož mým hlavní cílem je upozornění na kanály a kanalizaci, prostřednictvím netradičního infernální pohledu, který rozšiřuje lidem pohled nejen na dané téma, ale na i na cokoliv jiného… Rozhodla jsem se, že nejefektivnější forma, která je schopna veškeré mé poznatky a zážitky sdělit, je příprava realizace výstavy. Návrh takovéto výstavy je tedy výsledkem mé práce a snažení.VIDEA:
Počet: 7
(Větruše, Marxova ulice, Mírové náměstí, Pražská ul., Velká Hradební a Vojtěšská ulice)
- Sestříhané videozáznamy průmyslové kamery SČVK. Každé video je z příslušné oblasti, obsahuje název ulice či místa a trvá cca 2 – 4 minuty.
- Videa jsou zkrácena a výrazně zrychlena. Záznamy speciální kamery jsou pořízené z důvodu odhalení různých závad, pro to, a i pro její nesnadný pohyb jsou videa v originále poněkud zdlouhavá a nudná.
- Jejich sestříháním a zrychlením dodávám na dynamičnosti, přesto však vizuální záznam neztrácí svou typickou atmosféru a autentičnost.
- Jelikož zvuk u této kamery není podstatný, videa ho měla hodně ztlumený, až nezřetelný. Ze své osobní zkušenosti mohu říci, že výrazný hluk prodění vody kanály je více než důležitý pro navození celkové zneklidňující atmosféry a dosažení jedinečného efektu.
- Zvukové záznamy hučení, šumění a proudění vody jsem tedy nahrála sama doma v koupelně, kde se vlastně nachází počátek všeho toho, co později protéká onou kanalizací. MP3 jsem poté stříhala, upravovala a pečlivě vybírala, aby seděli k jednotlivým videím a zněly co nejvěrohodněji.
Ale nebojte - stále jsem upe normální, škola mě nijak nepoznamenává! Mimochodem tato práce získala 6,1 bodů z maximálních 7 při semestrálních prezentací - takže paráda:)
Spaní v klubovně ovšem nebylo jen tak obyčejné spaní v klubovně, a to hnedka z několika důvodů. Důvod 1.: bylo to po dlouhé době, co jsme tam jako roveři spali(nepočítaje loňský potáborový sraz) Za 2.: jsme po veeelmii dlouhé době viděli některé z našich řad a 3. vyjjímečnost byla tma, jež nás po celou dobu obklopovala. Neboť v klubovnách nešla elektrika - kávu jsme vařili na terase na plynu, svítili lucerničkama z Betlémského světla, chodili na wc se svíčkou a... Pepa byl u buchty;oD
Už nechci milionáře, ale toho černocha vpravo:))) Jejich vystoupení bylo úplně hustý, pecka!
Z Ústí jsme vyjeli v neděli odpoledne. Protože jsem se jen pár hodin před odjezedem vrátila z jarní části Netopýra (VLK a ČLK), byla jsem dosti unavená, nevyspalá, atd. Proto mi cesta utekla co by dup - a dub ve Francii, nebo spíše macchie, víno a víno...(nic jiného tam snad ani nerostlo...:-) ). Naše první, hnedka ranní zastávka byla v městě Orange - kde jsme viděli jako správní Češi jen z poza plotu antický amfitheater.
Další zastávka byl akvadukt stavěný fenomenálními antickými staviteli a architekty světoznámý Pont du Garde.
Poslední zastávkou tohoto náročného dne byl Avignon - krásné středověké městečko a papežským palácem. Bylo tam také mnoho krásných stánků a krámečků, ale protože já hlupák šetřila s tím, že přeci nebudu utrácet hnedka první den, skoro nic jsem si ve Francii nekoupila.
Posledním úkolem dnu příjezdu do Provence bylo ubytovaní ve Formuly1 (zní to pěkně, ale zas až tak príma to nebylo...) a procházka do marketu, na které jsme cestou zpět všichni naprosto zmokly. Celý. Ještě že já skautka měla pohory a nepromokavou bundu - nemusela jsem být navlečená do černých odpatkových pytlů a se sáčky na francouzské pečivo obalenými okolo nohou.:-D
21.4. jsme zahájili den výbornou místní snídaní a jeli do Arles (Goghovo města).
Dále jsme navštívili Les Baux-de-Provence - krásné středověké skalní město, kde jsme viděli hořet les a zastavovali místní policii a zachránili tak jistě celou Provence před hrůzostrašným požárem, který by pohltil všechnu levanduli, která bohužel ještě nekvetla.=(
Krátký byl také rozchod v Aix en Provence (města malířů a fontán), kde byl rozchod tak krátký, že než jsem se vzpamatovala a něco si koupila, byl zase odjezd. Chjooo...
A opět ubytování v další Formuli - stručně charakterizuji - malé, stísněné, záchody toi toi v baráku, sprchy na podobný způsob, ohavná deka na přikrytí a neptejte se co na prostěradle.:-D Ještě že jsem měla své spací vybavení...
Ve středu jsme měli krátkou prohlídku nijak nezajímavého St. Tropez (ani o četníka jsme nezavadili), také jsme měli shlédnout prohlídku po jedné místní vinici, ale jelikož byla zavřená (čirou náhodou?) tak jsme jen ochutnali o kousek dále místní vína a nakoupili tekuté růžové suvenýrky domů.
Absolvovali jsme rádoby celodenní výlet po Verdonském kaňonu (stylem "Máte 10 min na fotku" - všichni vyskákali z busu, fotili jako splašení, pak jsme zase naskákali do autobusu, a za následujících 15 minut to samé...). Viděli jsme ústí řeky Verdon do jezera Sv. Kříže (také z autobusu, a pak i živě).
A úplně nejkrásnějším zážitkem z celé Provence byla kouzelná hrnčířská vesnička Moustiers-St-Marie, kde jsem si koupila pár maličkostí.:) Nad vesničkou jsou dvě skály a mezi nimi je natáhnutý provaz, na kterém je uprostřed zavěšená zlatá hvězda. Prý to tam už před mnoha lety zavěsil jako symbol nějaký statečný šikula.
Poslední den ve Francii jsme strávili v Monaku. Moje závěry ve stručnosti:
- fascinující, kolik bytů se dá vecpat na tak malou plochu
- mají tam krásné moře a hrozné verdo
- Kvůli oceánografickému museu jsou na půlce mých fotek z Francie jen samé ryby:) 
Cesta domů byla podél Azurového pobřeží do Itálie a pak směr UL.
