Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

Předminulý týden jsme dostali za úkol na češtinu si tuto knížku do března přečíst. Povinnou četbu v lásce zrovna nemám, proto jsem se rozhodla, že s četbou začnu hned, abych to stihla přelouskat. K mému údivu jsem ji přečetla asi během 2 hodin a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Bylo mi řečeno, že je tako zvláštní, ujetá, a že považovat ji za knížku dětskou je nanejvíš podivné. Byla jsem zvědavá, jaké to bude.

Knížka vypráví o samotném autorovi, který ztroskotal se svým letadlem v poušti a zde se také setkal s podivuhodnou malou bytostí - Malým princem. Princ vypráví svůj příběh o tom, jak cestoval po různých planetkách a poté skončil u nás, na Zemi. Z každé planety vyúsťuje nějaké poučení, lidský hřích nebo spíše špatná vlastnost. Princ si během cestování uvědomuje, co je v životě důležité, kde nálézt pravdu a lásku, jak se vyrovnat s poučením a na konci knížky se vrací zpět na svou planetku či hvězdu, kde je jeho vzácná, milovaná květina.

domov malého prince

Nemyslím si, že je knížka pro děti špatná, spíše si v ní naleznou jinou dějovou linii a poslání, které jim má knížka dát. Při čtení je nutno přemýšlet nad tím, co čtete a co tím chtěl autor vlastně říci. Uvědomíte si spoustu věcí a jste vlastně nadchnuti tím, že má Antoine de Saint-Exupéry naprostou pravdu, ve všem.

Autor trošku přistupuje k dospělým, jako k pokryteckým bytostem, je spíše na staně dětí - jejichnezkaženosti, fantazie a prosté lásky, upřímnosti.

Jedny z hlavních myšlenek, které nás v příběhu provázejí, vyzchází z loučení lišky a malého prince:

„Sbohem“, řekla liška. ,,Tady je to mé tajemství, úplně prostinké:
Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
…
,,A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže
tak důležitá.“
…
,,.Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. ,,Ale ty na ni nesmíš
zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos(kohos) k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“

A malý princ si všechny lišky slova opakoval, aby si je zapamatoval.
Na závěr ukázka jedné kapitoly. Nevím proč, ale tahle mě zaujala, četla jsem jí 3krát...

XXII

,,Dobrý den,“ pozdravil malý princ.
,,Dobrý den,“ řekl výhybkář.
,,Co tu děláš?“ zeptal se malý princ.
,,Třídím cestující po tisícových balících,“ řekl výhybkář.
,,Vypravuji vlaky a ty je odvážejí hned napravo, hned nalevo.“
A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem
výhybkáře.
,,Mají náramně na spěch,“ řekl malý princ. ,,Co hledají?“
,,To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
,,To se už vracejí?“ ptal se malý princ.
,,To nejsou oni,“ řekl výhybkář. ,,To jsou zase jiní.“
,,Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“
,,Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.
A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.
,,To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ.
,,Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. ,,Ve vlaku spí nebo
zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“
,,Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ. „Ztrácejí
čas pro hadrovou panenkou, panenka žačne být pro ně hrozně
důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou...“
,,Mají štěstí,“ řekl výhybkář.

Vzhedek k tomu, že knížka hodně souvisí s obrázky, které v ní najdeme, moc mě potěšilo, že si je autor kreslil sám. Tohle je planeta zamořená baobaby (ohrožení baobaby je na naší Zemi silně opomíjeno) - autor říká, že je to nejpropracovanější obrázek z celé knížky právě pro to, aby bylo nebezpečí co nejvíce zdůrazněno!

Magorcup 2009

Letošní jarní prázdniny jsem spolu s přáteli a rodinou strávila v Krkonoších na Benecku. Bydleli jsme v jedné malé roubené chaloupce jménem Hříbek, kterou jsme měli pronajatou jen pro sebe. Sjezdovka se čtyřsedačkou byla jen pár metrů od chaty. Ale počasí nebylo zrovna příznivé. Sluníčko vysvitlo snad jen v den příjezdu. Celý týden sněžilo, z malých dřevěných okýnek naší chaloupky bylo vidět pouze "bílo" a sněhová vánice. Přesto jsme si týden užili a už se těším na další rok.

Na sjezdovce - na lyžích jsem za celý týden byla jen dvě dopoledne, zbytek jsem strávila otloukáním se na prkně. I přes pád na hlavu si připadám zcela nepoškozená a doufám, že to na mě nezanechalo trvalé následky.:)

Expedice Žalý - rozhledna byla jen 2 km od naší chaloupky (nebo alespoň nám to takhle bylo řečeno). Výstup nebyl moc příjemný - táhli jsme sáňky (že prý dolů to "pofičíme"), kopec byl nekonečný, trasa určitě delší, hrozná zima a opět ta vánice. Při dosažení vrcholu jsme se v bufetu dozvěděli, že rozhledna v nepříznivém počasí není otevřená. Tak jsme si koupili pohledy (fotky byli pouze bílé), dali si svařák a připravili se na tu skvělou cestu dolů na sáňkách. Venku jsme nasedli a "frrrrrrnk"... ono to vůbec nejelo. Sáně se pod námi propadly do půl metrového prašanu, který zrovna napadl a my, táhnoucí sáně šli i dolů... Moc hezký výlet to byl!:-D

Ve středu jsme lyžovat nešli. Vánice byla větší než obvykle. Odpoledne jsme si šli alespoň zablbnout před chatu - bobovali jsme, postavili jsme velkého ležícího sněhuláka (sníh nelepil, proto nemohl být klasicky stojící), zničili plot při skákání přes něj, atd...

Tentýž večer byl naplánovaný karneval. Myslím, že to byl nejpovedenější karneval, na kterém jsem kdy byla.=) Jen postavička Karkulky se trošku zvrhávala...

Tyhle fotky jsou focené první den, večer po příjezdu. To nebyla ještě vánice. Šli jsme se projít k jednomu hotelu, kde měli ochočenou srnku. Šli jsme přec louku plnou hlubokého sněhu (ještě 3. den mi schly boty). Bylo to úžasné, nikdy jsem si nevšimla, že srnka vypadá jako klokan. Asi je to tím, že jediné okamžiky, kdy jsem toto zvíře měla šanci zahlédnout, bylo když běželo do lesa a mě se naskýtal pohled pouze na jeho zadek.:)

panoramata

Být či nebýt... hrdý na své město?

Toť otázka... Ústí se prezentuje jako město kultury a sportu, ale je tomu opravdu tak? Jednou při hodině dějepisu nám pan profesor řekl: "Tak... a máme tu průmyslovou revoluci... urbanizace, industrializace...konečně vám budu moci názorné příklady ukazovat přímo z okna."
Druhý důvod, kvůli kterému je téma našeho města aktuální, je školní fotografická soutěž, momentálně s tímto zaměřením. Proto jsem jednoho pěkného víkendového dne šla svůj foťáček vyvenčit.:)
Do centra města moc nezajdu, a opravdu jsem se divila, co nám to okolo toho náměstí stihlo všechno vyrůst... byla jsem trochu zděšená a můj zánět spojivek (který jsem v tu dobu měla) se určitě kvůli té podívané alespoň o 3 dny prodloužil.

Že by osobní průvodce po vlastním městě? Pro zlepšení podívané by se možná více hodily brýle růžové... ale kdo říká, že přes černé nelze na svět koukat růžově, viďte?;o)Králíkárky ve sluneční lázni - jak poeticky to zní...:)Na focení je krásné, že si člověk všímá věcí, lidí a i maličkých detailů, po kterých si při obvyklém denním spěchu ani nevzdechne... Tohle krásné romantické posezení je například uprostřed Pařížské ulice úplně v nejvyšším patře. Tady naše město vypadá ještě idylicky...... avšak za dominantními architektonickými skvosty (dobrá, teď možná trošku přeháním) se tyčí průmyslová, okrajová zóna města...Ať jdete kdekoliv, na každém rohu jsou dělníci. Zkrátka všechny cesty vedou ke stavbě - jakékoliv. Tihle chlapíci na nás koukali z Mírového náměstí. Vypadá to, že asi dělají, novou střechu na věž.O dva rohy dále zase jiní páni dělníci jinou věžičku bourají... nebo se mi to jen zdá? Či chtějí jen poopravit Šikmou věž, která je na kostele Nanebevzetí panny Marie?Změna... zde je na obrovském lešení postavena další věžička. Že by Větruše? A že by se už nepropadala? Každopádně by to byla škoda, když nám k ní má v budoucnosti vést lanovka.Tři věže - z leva věž Přítomnosti, Budoucnosti a Minulosti...a ptáčci:)

Dva pěkné domy, kterými začíná Hrnčířská ulice... teď mě tak napadá, trochu vypadají jako z keramiky...