Sněženky a machři po 25 letech

Včera jsem byla v kině... hrozně jsem se těšila a musím říci, že to bylo více než pěkné... Nevím zda se vyjadřuji konkrétně k filmu, ale spíše tak celkově.:) film byl hezký. Myslím si ale, že jestliže člověk není nadšeným fanouškem a nezná 1. díl nazpaměť, příběh se mu může zdát krapet neuspokující a o ničem. Omyl je ale pravdou, film je plný nostalgie, infantilnosti a možná i "počáteční senility":) a tak nějak si uvědomíte, že čas jde dál, okolnosti se mění, ale vy zůstáváte více méně pořád stejný. Konec filmu je podobný jako v 1. díle... smutný a otevřený. Ale přesto se mi to moc líbilo! "Vydrž prťka vydrž!"
"A pane profesore, kdy si konečně budeme moct postavit toho sněhuláka?"
"No, a kdo teďka udělá to kafe?"..."No to já nevim!"..."No to já taky nee...." - tohle mi ve filmu chybělo!:-D
"Tohle je jediná pusa, o kterou jsem v životě stál, a kterou jsem nedostal"... Marika povolila a Viky se nakonec pusy dočkal... Když si člověk počká, tak se dočká... někdy ne:o)
A co nakonec?
"To čeho se na nás dopustili jiní, s tím už se nějak vyrovnáme... Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami..." (Mimochodem Radek už také není to, co bejvával:), po fyzické i duševní stránce).