Zamilovala jsem se;o)

O Velikonocích mi můj strýček na chatě půjčil svůj makro-objektiv. Nádhera, prostě super, dokonalost, ty barvy, no kýýýýčččč (pan M. by ze mě neměl radost)... chci ho (ten objektiv, ne pana M.)! Ale musím posilovat, hrozně mě z něj bolela ruka... z toho velkého, skvělého, ale těžkého objektivu. :)

JEDEN Z NEJOČEKÁVANĚJŠÍCH FILMŮ ROKU 2009

Před chvilkou jsem se vrátila z kina, byla jsem s Jíťou na Normalu. Byl to můj první film, který byl do 18ti let nepřístupný - konečně jsem v občance trošku pocítila svou dospělost.:-D Váhali jsme zda jít sami, ale nakonec nám nic jiného nezbylo. Trošku jsme se toho hrozili, obvzláště když mi Jitka říkala, jak to prý viděla nějaká paní a jak z toho byla celkově špatná. Na to že film Normal měl dnes u nás premiéru, v celém kině bylo asi 15 lidí - asi se všichni také báli. Nakonec to tak hrozné nebylo, ikdyž příjemné také ne. Není to film, na který bych se koukla podruhé, ale každopádně jsem ráda, že jsem ho viděla - byl zvláštní, zajímavý, chce se u toho zapřemýšlet. Sama atmosféra a zpracování filmu je dosti depresevní a ponurá. Příběh pojednává o sériovém vrahovi, který působyl v Čechách, Německu a Polsku ve 30. letech 20. století(vše je dle skutečných událostí). Po zatknutí Petra Kurtnera se jako jeho obhájce přihlásí mladý muž. Postupně proniká do jednotlivých vražd a života samotného vraha. Jeho cílem je dokázat, že Petr není zrůda, ale že je duševně nemocný, a že za své činy nemůže nést vinu(,že by měl být izolovám od společnosti, ale v psychiatrickém ústavu, ne svou smrtí). Bylo fasnicující, jak vrah dokázal i za mřížemi život svého obhájce změnit, převrátit mu jeho hodnoty naruby, vytvořit z něj jiného člověka - dalo by se říci, že kus sebe promítl do něj. P. K. byl odsouzen a popraven.Jedny z myšlenek filmu:

"Ve světě není místo pro nevinnu..."

"Rodí se zrůdy nebo je až společnost vytváří?!"

Obhájce se snažil ukázat, že když P.K. obviní, že byl při všech činech při zdravém rozumu, že je to chyba, protože tomu tak není. A pokud ho obviní, v budoucnosti se na tento chybný rozsudek bude odkazovat a budou moci být i takto stejně obviněni (opravdu) nevinní lidé psychicky narušení.

Při obhajobě bylo ale pouze jen řečeno: "Víme, co tento muž spáchal za činy, a nelze je omlouvat, ale je duševně nemocný... a pokud to porota nevidí... ať Bůh stojí při naší společnosti."

Páni dělníci

Dodělají to naše město někdy?! Tímhle tempem...

Ústecký sbor nářků

,,Ústeční občané, pošlete své stížnosti...!" ,,Staňte se i vy členem improvizovaného pěveckého sboru! Nezáleží na tom, zda zpíváte dobře, či nikoliv..."

... a tak nás jednou naše paní učitelka na výtvarce přemluvila, ať to jdeme zkusit (mě a mou kamarádku Barču). Opravdu zpívat neumím, od mala jsem byla vychovávána spíše k tvorbě pomocí mých praciček a ne úst a hlasu k tomu - ikdyž ukecaná jsem dost. No, každopádně by mě ani ve snu nenapadlo, že na stará kolena začnu zpívat ve sboru! Každopádně je tomu již tak, bavilo mě to, bylo to supr a je mi líto, že to byl jen krátkodobý projekt.
Po městech jako Birmingham, Budapešť, Helsinki, Chicago nebo Melbourne se i Ústí nad Labem připojilo k uměleckému projektu Complaints Choirs Worldwide! Vše spočívalo v tom, že byly posbírány všelijaké stížnosti ústeckých občanu - vše, co je trápí nebo štve (smrad tukových závodů, slimáci co vám škodí na zahrádce, že muži nejsou dle vých představ, dětí nechtí už chodit na skauta, že vám hodili něco do pití, atd...).
Stížnosti ústečanů se tak staly textovým materiálem písně. Myšlenka je, že se přetaví stížnosti v pozitivní společný zážitek členů sboru. A musím přiznat, že tak dobře naladěná, jak jsem odcházele ze zkoušek sboru jsem už dlouho nebyla - jako by ze mě vše opadlo, měla jsem radost ze života a ze všech maličkostí okolo!

4.4.2008 jsme celý den nahrávali. Ráno v půl desáté nám to na zkoušce sice moc nezpívalo, ale k odpoledni se to krapet zlepšilo a zvukař nás mohl začít nahrávat. Nahrávek máme několik jen "už opravdu poslední" máme 3.:) Tak snad bude z čeho vybírat. Po výborném gulášku od paní Kolečkové přijeli kluci s kamerama a mohli jsme začít natáčet klip. Trošku jsme se ze začátku styděli (zpívali jsme v aule na FUDu, nad železniční tratí s výhledem na ony tukové závody), ale při nenápadné cestě autobusem, kde jsme mimochodem také pěli nás všechna tréma opustila. Zvídavé a nevěřící pohledy lidí v buse nás tak pobavili, že jsme kytaristu a kameramany ukecali a jeli ještě jednou - cestou nám do toho lidé začli tleskat a při vystupování v uličce autobusu i tančili.:-D V městských sadech jsme získali svůj "1. fanclub". Oficiální vystoupení bylo v 17:00 na Lidickém námestí(to aby to pan primátor všechno pěkně slyšel;-) ). Naposled píseň zazněla v hospodě Na Rychtě. A to je konec.

Teda né úplný, premiéra klipu naší písně bude 17.4.2009 v klubu Cirkus v Ústí.
BYLO TO PĚKNÉ, DĚKUJI VŠEM A... NO ZKRÁTKA TO BYLO SUPER!!!

"...znáte tuhle? Jediné co mi teď vadíí...":-D
Bližší informace o projektu na http://www.complaintschoir.org/ nebo www.gef.cz

Čištění pramenů Mandavy

20.3. - 22.-3. jsem byla s naším skautským střediskem na výpravě ve Starých Křečanech. Ačkoliv tam ještě ve čtvrtek panovala ladovská zima, o víkendu jsme měli krásné počasí. Náš sobotní cíl byl jasný: Vyčistit co nejdůkladněji studánku a začátek říčky Mandavy. Uklidili jsme tako okolí a posezení, které tam je. Až jsem se divila, jak byly děcka pracovitý - a v gumových rukavičkách jim to opravdu moc slušelo!:)

Zážitků mám ale z víkendu více - páteční večer byl moc příjemný a hezký(dííky), v sobotu jsem spatřila malého ledního medvídka a Suk mi na mé naléhání stále hrál jednu a tu samou písničku dokola(díky ti). =)